Režisér Peter Jackson vstupuje po páté do stejné
řeky. V druhém dílu filmové trilogie s podtitulem Šmakova dračí poušť pokračuje v adaptaci románu britského
spisovatele J. R.R. Tolkiena Hobit,
který slouží jako prolog k epickému dobrodružství trilogie Pána prstenů. Nostalgická procházka po Středozemi pokračuje směrem
k Osamělé hoře s cílem získat poklad, vybojovat zpět království a v neposlední
řadě ohlídat zlo, aby nepohltilo Středozem.
Na
délce nezáleží
Knihu Hobit
aneb cesta tam a zase zpátky z roku 1937 napsal Tolkien zhruba o pět dekád
dříve než jazykově i obsahově ambicióznější trilogii Pán prstenů. Peter Jackson, který si během pobytu ve Středozemi
vybudoval pozici předního režiséra Hollywoodu, na filmové plátno přenesl knihy v opačném pořadí.
Zatímco zhruba tisícistránkovou knižní trilogii
prstenů režisér zúžil do tří dílů, útlá dvě stě padesáti stránková knížečka Hobit mu slouží jako předloha pro devět
hodin filmu. Ve své urputné snaze nevynechat v prvním dílu snad ani stránku a
zavděčit se každému trochou akce, poctivého hikingu a rodinného humoru
přetvořil Neočekávanou cestu v
nekonečné putování, u kterého se klíží víčka. V druhém dílu si ku prospěchu
věci spolu se scénáristickým týmem povolil opasek, přidal postavy a do popředí
nechal proniknout temnější atmosféru, pečlivěji budované napětí a důmyslnější
akci.
Třináct
a půl chlapa
Trpaslíci, čaroděj a hobit tvoří poněkud nesourodou
skupinu, která se během prvního dílu stmelila a jednotlivci se navzájem začali
respektovat. Tentokrát se režisér mnohem více zaměřil na vedlejší epizody,
kterými si tvoří si půdu pro třetí, závěrečný díl celé trilogie.
Značný důraz je kladen i na postupnou proměnu hobita
Bilba Pytlíka. Zatímco na začátku výpravy musela skupina naslouchat hobitímu
nářku po měkké posteli a kusu žvance, během putování k Osamělé hoře půlčík
zdrsněl a více se přiblížil postavám odvážných bojovníků. Intenzivněji je také
cítit rozpor mezi bezstarostností a postupné závislosti na ,,miláškovi" v
kapse, jehož temné síle Bilbo propadá.
Do popředí vstupují také nové postavy z Jezerního města.
Prostřednictvím vedlejších epizod, lučištníka Barda (Luke Evans) a opilého starosty (Stephen Fry), děj
nabírá na tempu a Středozemské Benátky přinášejí mimo výrazné změny lokace i
lidský svět intrik, zášti, podvodů a politikaření.
Silný mužský svět, který žene film kupředu, je
Tolkienovou doménou. Je však s podivem, že mimo vůdce trpasličí družiny Thorina Pavéza, je i po
skončení druhého dílu, tedy zhruba po pěti hodinách putování, stále obtížné od
sebe odlišit dvanáct trpaslíků, určit jejich charakter, natož se s nimi
identifikovat. Dokonce i sedm trpaslíků Sněhurky jsou jako jednotlivci
výraznější. Družina s chlupatýma nohama tak i tentokrát zůstává pouze komparzem
bojových scén.
Zženštilé
kung-fu ušatého blondýna
Výhradně mužský svět je narušen přidáním postavy
lesní elfky Tauriel (Evangeline Lilly), která pocítí jisté sympatie k jednomu z
trpaslíků. Nedovolená láska mezi odlišnou rasou tak může vzdáleně připomínat
vztah Arwen a Aragorna z Pána prstenů,
tentokrát však s minimálním emocionálním dopadem. Tauriel je také jakýmsi
protipólem k povýšenému králi lesních elfů Thranduil, jehož povrchní zájem o
zbytek Středozemě po něm částečně zdědil i jeho syn Legolas. Blondýn ze ságy Prstenů se do děje dostane přes
scénáristickou iniciativu. Figuruje zde jako elegantní sbíječka na skřety,
která s ladností baletky předvádí jednu útočnou choreografii za druhou. Není
však vyloučeno, že jeho postava dostane alespoň nějaký rozměr v následujícím
dílu a mužský svět tak bude ohrožovat milostný trojúhelník.
Drak, co tě umluví
Akce střídá akci a většina bojových scén je tentokrát
důmyslnější se snahou diváka překvapit, nikoli mu podstrčit bezúčelnou atrakci.
Vrcholem je pak scéna raftingu v sudech. Bitevní pole se přesune do
nepředvídatelných peřejí, které umožnují dynamický boj se skřety, jenž mají
tentokrát muskulaturu jako kdyby právě vyšli z fitka. V obou
dílech vyprávění graduje setkáním s tvory, kteří preferují život v ústraní. Tak
jako byla loni napjatě očekávána scéna s Glumem, je jím letos
entrée draka Šmaka. Zatímco komornímu hádankaření dominovala promyšlená
choreografie prostoru s pečlivě dávkovaným napětím, které netratilo na
intenzitě, hra na schovávanou s drakem, který místo ohně chrlí monolog,
postrádá sebemenší vzrušení.
Pro
hrst dolarů
Dnes je již jasné, že finanční úspěch prvního dílu (více jak miliarda dolarů) trilogii
predikuje přinejmenším dorovnání výdělků ságy Prstenů. Zda však Jackson naplní očekávání skalních fanoušků a
podaří se mu pevné základy sevřené v pozvolném putování vyeskalovat ve velké
finále, si budeme muset počkat do konce roku 2014.
Žádné komentáře:
Okomentovat