Recenze - Jana Pfeiferová: Nový Hobit chce být Pánem prstenů

Peter Jackson měl před sebou nelehký úkol. Po skepsi, kterou vyvolal jeho plán roztáhnout pohádkovou knížku Hobit aneb cesta tam a zase zpátky do tří celovečerních filmů, musel obhájit, že jeho nápad není jen pragmatický kalkul, jehož účelem je vydělat na divácích co nejvíce peněz. Obavy vyvstávali hlavně po uvedení prvního dílu Hobit: Neočekávaná cesta, u kterého recenzenti nešetřili slovy jako nuda nebo rozvleklost. Prostřední část trilogie je na tom o poznání lépe.

Režisér Peter Jackson, který má na kontě oskarově oceněnou trilogii Pán prstenů na motivy knih J. R. R. Tolkiena, se pustil do knižní předlohy, která příběhu o zničení mocného prstenu předchází. Jedná se o příběh malého hobita Bilba Pytlíka, který se vydá na nebezpečnou výpravu a partou hromotluckých trpaslíků, aby porazili strašlivého draka Šmaka. Už základní dějová linie naznačuje, že se nejedná o komplexní fantasy ságu, jakou je Pán prstenů. Knižní Hobit je spíše roztomilá pohádka, ve které nechybí dobrotivý čaroděj Gandalf, zlý drak Šmak, vznešení elfové a odporní skřeti – koneckonců i pojmenování úhlavního záporáka implikuje, že nás autor nechce zase tolik strašit. Zatímco Tolkien postupoval chronologicky – nejdříve napsal Hobita, ve kterém se komplexní svět Středozemě teprve získává obrysy, a až poté rozvinul v Pánovi prstenů provázaný fikční svět Středozemě, u filmu je to naopak. Jackson vytvořil ve svých velkofilmech epický svět plný velkých bitev a temných a strašlivých protivníků. Diváci tedy chtějí návrat tohoto magického velkolepého světa, na který byli zvyklí. Před režisérem tedy stálo rozhodnutí kam příběh směřovat – jestli složitý svět transformovat do pohádkové poetiky raného Tolkiena, nebo zachovat drsný styl, který vytvořil v Pánovi Prstenů. A Jackson druhým dílem definitivně ztvrdil, že se rozhodl pro druhou variantu. 

Propracovaný mytologický svět Tolkiena slouží režisérovi jako půdorys, ve kterém sice pokračuje ve vyprávění o putování Bilba Pytlíka a jeho trpasličích společníků, zároveň v něm ale vytváří vlastní postavy, které Tolkienovi nenajdeme, a včleňuje epizody, které předznamenávají temnou budoucnost Středozemě – tedy přímo odkazuje na svět Pána prstenů. A režisérovi s to v celku daří – mytologie světa zůstává zachována, nové postavy neruší příběh a paralelní linie, ve které se Gandalf vydává za Nekromantem (budoucí Sauron) přispívá k dynamice filmu.

Druhý díl začíná přesně tam, kde první skončil. Sledujeme putování Bilba s trpaslíky Temným hvozdem, ve kterém číhají obří pavouci a sliční elfové. Dostaneme se s trpaslíky přes tajemné jezero v sudech plných ryb až k Osamělé hoře – Šmakově dračí sluji. Strhující tempo, ve kterém se střídá jedna atrakce za druhou, vás nenechá chvíli v klidu – oproti prvnímu dílu je to výrazný rozdíl, režisér dobře věděl, kolik potenciálu se mu nabízí, když první díl bude jen úvodním. Všem peripetiím, které trpaslíci na cestě zažívají, dominuje malý hobit Bilbo Pytlík, kterému neschází důvtip a hlavně malý prstýnek, který získal prvním díle. Prsten, který se v Pánovi prstenů stane předmětem moci, je v Hobitovy jen celkem neškodnou kouzelnou rekvizitou, díky níž se Bilbovi vždy jen o fous podaří uniknout smrti. 

Martin Freeman vytvořil v roli Bilba roztomile lidského hobita – scény, jako ta, ve které hobit nervózně přešlapuje před Šmačím doupětem příjemně doplňuje všudypřítomné akční souboje. Navíc se nabízí srovnání s Frodem z Pána prstenů, který byl na rozdíl od sympatického Bilba zoufale nezábavný a ufňukaný. Paralelně sledujeme ještě pouť Gandalfa za Nekromantem, protože všichni tuší, že je „něco ve vzduchu“ a milostný trojúhelník, který je kompletně připsaný Jacksonem. Většinu elfích scén tvoří akrobatické výkony krásné Tauriel (Evangeline Lilly) a Legolase (Orlando Bloom, známý už z Pána prstenů) při zabíjení skřetů, ale ve chvíli kdy začne vrhat Legolas na Tauriel zamilované pohledy a elfka se může přetrhnout, aby zachránila trpaslíka Kiliho, působí celá elfí linie vykonstruovaně a až moc podbízivě.

Celý děj nám tak nenápadně podsouvá, že jde vlastně o takového druhého Pána prstenů. V příběhu se objevuje putování hlavních hrdinů s jasně daným cílem, láska mezi elfem a postavou jiné rasy – dají se proto se také očekávat trable s neelfím nápadníkem. Do schématu zapadá i Thorin Pavéza, který byl se dal interpretovat jako nový Aragorn, a v neposlední řadě drak Šmak, který převzal po Sauronovi hlavní roli záporáka. Jackson se tedy snaží pod záminkou Hobita vytvořit nového Pána
prstenů a daří se mu to celkem přesvědčivě, občas ale zapomíná, že není druhý Tolkien.