První díl filmového Hobita s podtitulem Neočekávaná
cesta se v době své premiéry nacházel v komplikované situaci. Jeho příchod
očekávala jak početná skupina fanoušků Jacksonovy předchozí středozemské
trilogie Pán prstenů, tak neméně velká komunita fanoušků Tolkienových
literárních děl. Snímek se tím octl v nezáviděníhodném postavení v němž se
křížilo hned několik druhů očekávání, jež logicky nemohl a s ohledem na
výsledné dílo ani nechtěl splnit. Rozkol ohledně kvality, který mezi kritiky i
fanoušky posléze vyvstal, pouze potvrzoval fakt, že dílo, které zdatně adaptuje
příběh odehrávající se ve stejném světě ale v knize, jež je napsána a pojata
úplně jiným způsobem to z hlediska recepce nebude mít lehké.
Pokračování nazvané Šmakova dračí poušť se nachází v
pozici o něco jednodušší. Cestu mu vyšlapal starší bratr, který nastavil jak
nová pravidla, tak druh očekávání, která lze vyvíjet. Stejně jako první, i
druhý Hobit tak vědomě navazuje na tradici velkých dobrodružných filmů a
i v rámci těchto tradic je o poznání rozmáchlejší, velkolepější a atrakčnější.
Částečně zůstala i epizodická struktura vyprávění, nicméně zrovna zde se Hobitovi
dostalo jedné z důležitých úprav. Zatímco úvodní část filmu do značné míry
kopíruje vyprávěcí systém Neočekávané cesty, od předělu v podobě
bravurně vystavěné jízdy v sudech mění vyprávění tempo. Epizodická struktura se
nevytrácí, ale setkáním s Bardem Lučištníkem a Gandalfovým výletem do pevnosti
Dol Gudur dostává několik výrazných a vzájemně propojených jednotících motivů –
politický boj v jezerním městě Dol, naplnění trpasličího cíle vrátit se do
Ereboru a konfrontovat (výtečně ztvárněného) draka a sílícího Nekromanta s jeho
formující se armádou skřetů. Díky tomu působí film sevřeněji než Neočekávaná
cesta, aniž by ztratil cokoliv z její nadsázky a lehkosti.
Tímto přístupem se zároveň potvrzuje fakt, který se dal
odvodit už při sledování „jedničky“ - hobití filmy fungují mnohem soudržněji
jako celá trilogie (respektive hexalogie), než jako jednotlivé snímky. Některé
postavy a dějové zastávky se na plátně objeví relativně krátce a zkratkovitě,
jelikož se viditelně počítá s jejich rozvedením v posledním dílu a závěrečný
několikanásobný cliffhanger připomíná svou těsnou návazností na další film dvojici
matrixovskou dvojici Reloaded a Revolution. Jackson se na pouhou
ilustraci knih samozřejmě neomezoval ani v původních snímcích, ale Hobit
je více než obsahovou adaptací literárních předloh prostorem pro vybudování co
nejkomplexnější mytologie a dějinných souvislostí Středozemě jako celku.
Dominantní přístup „globální události ovlivňují jednotlivce“ definitivně
nahradil reverzní princip „jednotlivci svým jednáním rozehrávají globální
události“, jež teprve čekají na své osudové zakončení v Pánu prstenů.
Druhý Hobit si však stále udržuje kouzlo odlehčené
dobrodružné jízdy, která, neustálým přílivem podnětů a z kompozičního hlediska
brilantně vystavěných akčních scén nenechá diváka oddechnout. Ačkoliv celkový
tón snímku potemněl a do děje i stylu snímku pomalu prosakuje houstnoucí
atmosféra nadcházejících událostí, celková nadsazenost čerpající jak z knižní
předlohy, tak ze zmiňované tradice dobrodružných snímků dosáhla ještě věší
intenzifikace. Částečně se tak přibližuje k jednomu z neduhů, které provázely i
Jacksonem produkovaná a filmovému Hobitovi v lecčem příbuzná Tintinova
dobrodružství: atrakcí a neustálých podnětů je tolik, že je jimi film možná
až přesycen.
Na závěr je nutno podotknout, že Šmakova dračí cesta
poněkud trpí, pokud je diváku upřeno shlédnutí ve 3D. Zatímco Neočekávaná
cesta využívala třetího rozměru spíše pokradmu, druhý Hobit je
pravděpodobně první film, který se stává stává hůře sledovatelným v běžném
„plochém“ formátu. Nativní 3D, v němž byl snímek natočen logicky umožňuje větší
organizaci záběrů do hloubky, většinou hned do několika plánů současně, což je
v případě Šmakovy dračí pouště masivně využíváno především ve složitě
organizovaných akčních scénách. Při absenci třetího rozměru je tak jejich
znatelná část místy nepříjemně zmatená a nepřehledná, což je při míře invence,
kterou Jackson projevil při jejich výstavbě minimálně mrzuté.
I tak je ale druhá návštěva Středozemě ve společnosti Bilba
a jeho trpasličích společníků mimořádně osvěžující snímek, který opět
aktualizuje tradici dobrodružných snímků i svět filmové Ardy.
Žádné komentáře:
Okomentovat