Půlnoční premiérou dnes vstoupil do kin druhý díl trilogie Hobit oscarového režiséra Petera Jacksona s podnázvem Šmakova dračí poušť. Návrat za neohroženou výpravou k drakem zpustošenému království trpaslíků přináší na rozdíl od předcházející Neočekávané cesty rychlejší tempo, nové motivy oproti předloze, odpornější skřety i emancipovanou ženskou postavu.
Je tomu přesně rok, kdy jsme dostali šanci se po téměř desetileté pauze vrátit spolu s režisérem Peter Jacksonem do Středozemě, tajuplné domoviny hobitů, trpaslíků, elfů, čarodějů, skřetů a dalších neuvěřitelných stvoření. Režisér úspěšné trilogie Pán Prstenů, jež je adaptací stejnojmenné předlohy mistra fantazie J.R.R. Tolkiena, se totiž rozhodl zfilmovat první z Tolkienových příběhů, jenž honbě za mocným prstenem předchází. Ačkoliv měl být Peter Jackson původně pouze producentem filmu svěřeného do rukou režiséra Guillerma del Torro (Faunův labyrint), během příprav se del Torro, především kvůli finančním neshodám s produkční společností MGM, rozhodl z projektu odejít a v titulkách figuruje už jen jako konzultant filmu. Režie se proto ujal právě Peter Jackson a navázal na své pojetí fantastického světa Středozemě. Také původní del Torrův záměr rozdělit Tolkienovu knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky na dvě části Jackson nakonec změnil a zpracoval ji do tří celovečerních filmů. Skladba vyprávění tak odpovídá předchozí trilogii – a vypadá to, že i stopáží si budou ve výsledku blízké, ačkoliv je Hobit značně útlejší knižní předlohou. Zatímco v prvním díle se režisér držel velmi striktně předlohy, a film se tak stal vleklým převyprávěním úvodní části knihy, ve Šmakově dračí poušti si dovolil větší svobodu a přidal motivy nad rámec knihy vycházející především z dodatků, které Tolkien připojil na konec Pána Prstenů.
Je tomu přesně rok, kdy jsme dostali šanci se po téměř desetileté pauze vrátit spolu s režisérem Peter Jacksonem do Středozemě, tajuplné domoviny hobitů, trpaslíků, elfů, čarodějů, skřetů a dalších neuvěřitelných stvoření. Režisér úspěšné trilogie Pán Prstenů, jež je adaptací stejnojmenné předlohy mistra fantazie J.R.R. Tolkiena, se totiž rozhodl zfilmovat první z Tolkienových příběhů, jenž honbě za mocným prstenem předchází. Ačkoliv měl být Peter Jackson původně pouze producentem filmu svěřeného do rukou režiséra Guillerma del Torro (Faunův labyrint), během příprav se del Torro, především kvůli finančním neshodám s produkční společností MGM, rozhodl z projektu odejít a v titulkách figuruje už jen jako konzultant filmu. Režie se proto ujal právě Peter Jackson a navázal na své pojetí fantastického světa Středozemě. Také původní del Torrův záměr rozdělit Tolkienovu knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky na dvě části Jackson nakonec změnil a zpracoval ji do tří celovečerních filmů. Skladba vyprávění tak odpovídá předchozí trilogii – a vypadá to, že i stopáží si budou ve výsledku blízké, ačkoliv je Hobit značně útlejší knižní předlohou. Zatímco v prvním díle se režisér držel velmi striktně předlohy, a film se tak stal vleklým převyprávěním úvodní části knihy, ve Šmakově dračí poušti si dovolil větší svobodu a přidal motivy nad rámec knihy vycházející především z dodatků, které Tolkien připojil na konec Pána Prstenů.
Nebezpečí malé a velké
V úvodní sekvenci se film velmi rychle vrací k setkání Gandalfa (Ian McKellen) s Thorinem Pavézou (Richard Armitage), které vedlo k formování výpravy k Osamělé hoře s cílem znovuzískání trpasličího království ze spárů draka Šmaka. Po tomto úvodu se již titulkem „o rok později“ vracíme k ústředním postavám, hobitovi Bilbo Pytlíkovi (Martin Freeman) a třinácti trpasličím bojovníkům, kteří jsou na své cestě pronásledováni krvelačnými skřety. Zpočátku je na cestě doprovází i Gandalf, který však znenadání poutníky opouští a nechává je čelit nástrahám v tajemném lese Mirkwood samotné. Odchodem čaroděje začíná oproti knižní předloze druhá linie příběhu, jež je popsána pouze v jednom z dodatků trilogie. Paralelně s výpravou čelící překážkám na své cestě k Osamělé hoře sledujeme Gandalfa, který se vydává k pevnosti Dol Guldur postavit se vzestupujícímu pánu zla. Zatímco putování skupiny, kterou sužuje pouze přání a odhodlání trpaslíků získat zpět své království, spád vyprávění udržuje, Gandalfova cesta tvoří protipól, tempo tlumí a otevírá téma nesrovnatelně většího nebezpečí, jež se dotýká celé Středozemě.
Hrdina malý a velký
Na rozdíl od prvnímu dílu je Bilbo od počátku rovnocenným partnerem trpaslíků. Nestýská si už po pohodlí domova a je tím, kdo odvážně dostává skupinu z nesnází – ačkoliv více než z nalezené odvahy, sílí díky nalezenému mocnému kovu, jež si ho postupně omotává kolem prstu. Stává se tak oproti knižní předloze naprosto jednoznačným hrdinou. Tím se však kouzlo hobití postavy ztrácí a zůstává z ní pouze plochá, o jejíchž pocitech a myšlenkách se nedozvídáme téměř nic a jejíž osud nám je proto téměř lhostejný. Nerozvinuté charaktery postav jsou však problémem celého filmu. Ačkoliv sledujeme výpravu, která má před sebou obtížný úkol a dostává se do nesnází, film nenabízí možnost postavy poznat natolik, abychom se o ně báli a jejich dobrodružství s nimi prožívali. Většina z trpaslíků tak působí, jako by byla spíše do počtu.
Kratší předloha scénáristům umožnila pracovat s příběhem svobodněji, což se v druhém díle projevilo především přidání dvou postav, které v knize nenajdeme. Jednou z nich je Legolas (Orlando Bloom), jehož přidání je nejen skvělý marketingový tah, ale podléhá také logice a mytologii Středozemě. Legolas opravdu pochází z Mirkwoodu, říše lesních elfů, a jeho je otcem je král elfů Thranduil, který se v předloze objevuje. Naopak zcela novou postavou je elfka jménem Tauriel (Evangeline Lilly), kterou tvůrci připsali, aby narušili Tolkienův výhradně mužský svět. Tauriel je neohroženou bojovnicí, která po boku Legolase pobíjí skřety, ale zároveň je také jedinou ženou, kolem které se tak začíná rozehrávat milostný trojúhelník.
Šmakova dračí poušť přináší rozhodně zábavnější podívanou než předcházející Neočekávaná cesta, a tak doufejme, že pokud Středozemi zůstaneme věrni a rozhodneme se vrátit za Bilbem a trpasličí výpravou i napotřetí, vyplatí se to.
Hrdina malý a velký
Na rozdíl od prvnímu dílu je Bilbo od počátku rovnocenným partnerem trpaslíků. Nestýská si už po pohodlí domova a je tím, kdo odvážně dostává skupinu z nesnází – ačkoliv více než z nalezené odvahy, sílí díky nalezenému mocnému kovu, jež si ho postupně omotává kolem prstu. Stává se tak oproti knižní předloze naprosto jednoznačným hrdinou. Tím se však kouzlo hobití postavy ztrácí a zůstává z ní pouze plochá, o jejíchž pocitech a myšlenkách se nedozvídáme téměř nic a jejíž osud nám je proto téměř lhostejný. Nerozvinuté charaktery postav jsou však problémem celého filmu. Ačkoliv sledujeme výpravu, která má před sebou obtížný úkol a dostává se do nesnází, film nenabízí možnost postavy poznat natolik, abychom se o ně báli a jejich dobrodružství s nimi prožívali. Většina z trpaslíků tak působí, jako by byla spíše do počtu.
Kratší předloha scénáristům umožnila pracovat s příběhem svobodněji, což se v druhém díle projevilo především přidání dvou postav, které v knize nenajdeme. Jednou z nich je Legolas (Orlando Bloom), jehož přidání je nejen skvělý marketingový tah, ale podléhá také logice a mytologii Středozemě. Legolas opravdu pochází z Mirkwoodu, říše lesních elfů, a jeho je otcem je král elfů Thranduil, který se v předloze objevuje. Naopak zcela novou postavou je elfka jménem Tauriel (Evangeline Lilly), kterou tvůrci připsali, aby narušili Tolkienův výhradně mužský svět. Tauriel je neohroženou bojovnicí, která po boku Legolase pobíjí skřety, ale zároveň je také jedinou ženou, kolem které se tak začíná rozehrávat milostný trojúhelník.
Šmakova dračí poušť přináší rozhodně zábavnější podívanou než předcházející Neočekávaná cesta, a tak doufejme, že pokud Středozemi zůstaneme věrni a rozhodneme se vrátit za Bilbem a trpasličí výpravou i napotřetí, vyplatí se to.
Žádné komentáře:
Okomentovat