Když dnes již slavný režisér Peter Jackson jako malý kluk snil o velkolepých světech, které znal ze stránek svých oblíbených fantasy knih, nejspíš netušil, jak moc ve svém životě přispěje k jejich zhmotnění na filmovém plátně. Jeho cesta k zfilmování slavné trilogie Pán prstenů J. R. R. Tolkiena, díky které je dnes uznávaným režisérem, ale vedla trochu jinými směry, než by se dalo očekávat.
Narodil se do rodiny imigrantů z Anglie v roce 1961. Dětství prožil Peter Jackson na Novém Zélandu, jehož krajina je výrazných prvkem i v jeho filmech. Už v dětství byl Peter Jackson fascinován speciálními efekty, s jejichž možnostmi lze vizualizovat čistou fikci. Proto se svými kamarády natáčel amatérské snímky, v nichž se snažil přiblížit svým idolům, kteří ho inspirovali i v pozdější tvorbě. Často citovaná jména, která jsou dávána do souvislosti s vlivem na jeho tvorbu, jsou tvůrce vizuálních efektů Ray Harryhausen nebo sci-fi seriál Thunderbird. Nejvíce skloňovaným filmem, který dal impuls k vlastní tvorbě, byl ale slavný King Kong (1933), kterého Peter Jackson znovu oživil na filmovém plátně po úspěchu s Pánem Prstenů.
Ačkoli Peter Jackson nikdy nestudoval filmové školy, jeho amatérská záliba ve vytváření imaginárních světů vedla k prvnímu snímku s názvem Bad Taste (1987). Ten v jeho dvaceti dvou letech rozpohyboval jeho režisérskou kariéru a zároveň určil směřování jeho další tvorby. Film dobře ilustruje ranou tvorbu Petera Jacksona, která je založená hlavně na stříkancích krve a kusů masa padajících z mátožných těl mimozemšťanů. Ostatně jednoho z nich sám Peter Jackson ve snímku Bad Taste ztvárnil. Bizarní svět, do kterého nás režisér zavádí, je založen na té nejčernější komice, která dovádí násilí k takové absurditě, až nám nezbývá než se smát. Z celého snímku je znát fanouškovské zapálení, s kterým je film dělán, ať už jde o gumové masky mimozemšťanů nebo krev nápadně připomínající kečup. Možná právě proto si filmu všimla novozélandská filmová komise, která poskytla režisérovi potřebné finance, díky nimž se film proslavil na festivalech po celém světě. Společně se snímkem Braindead (1992), v němž už měl režisér prostředky k zhotovení plnohodnotných zombiích a potoků krve, vytvořil Peter Jackson originální snímky, které se svou extrémní brutalitou, z níž vyvěrá humor, staly kultem. Dnes se označují jako splastick filmy – jedná se o subžánr hororových gore filmů, které se zakládají na explicitním zobrazování násilí. Jejich vlajkovou lodí se stal Ústvit mrtvých, který v roce 1978 natočil George A. Romero. Jackson, sám velký fanoušek Romera, na tyto filmy odkazuje, v jeho pojetí jsou ale klasické krváky parodovány a mění se v okázalou frašku.
Mezi těmito filmy natočil režisér ještě jeden specificky parodický film. Opět se v něm ukazuje smysl pro humor Petera Jacksona, který vzal roztomilé loutky z dětského seriálu a nechal je dělat ty nejzvrhlejší věci, které vás napadnou. Do hlavních rolí režisér obsadil chlupaté postavičky z The Muppet Show (u nás známé především z dětského seriálu Sezame, otevři se) a jejich prostřednictvím vytvořil drsnou satiru ze zákulisí světa zábavního průmyslu. Režisér si v Meet the Feebles (1989) opět nebral servítky a ukázal, jak se pod pozlátkem naleštěných parketů a třpytivých kostýmů skrývají drogy, alkohol a sex.
V roce 1994 přichází zlom v jeho kariéře – Peter Jackson rezignoval na žánr černých komedií kombinující násilí a humor a rozhodl se natočit seriózní drama. Tak vznikl snímek Nebeská
stvoření (1994). Příběh na motivy skutečných událostí pojednává o vztahu dvou dívek, které se rozhodnou zavraždit matku jedné z nich. Peter Jackson se zde skutečně odklání od své rané tvorby, jeho rukopis je ale znát i v tomto snímku. Psychologické drama líčící dospívání dvou mladých dívek od nevinného dětství k patologickému chování podává režisér prostřednictvím fantazijních světů, ve kterých obě dívky žijí. I zde jsme konfrontováni se scénami plných krve - situace, ve kterých otec jedné z dívek napodobuje operního pěvce a přitom si před obličejem mává mrtvou rybou, nebo když si hlavní postava Pauline představuje vraždu svého psychiatra, prozrazují styl Petera Jacksona. Bizarních scén zde ale není využito za účelem vyvolat smích, jako v jeho rané tvorbě, jejich umístění ve snímku podporuje narativní složku příběhu, který závěrečnou gradací dostává Jacksonovi blízké hororové ladění.
Jackson si tímto filmem vysloužil uznání filmových kritiků i nominaci na Oscara za nejlepší
scénář. Vymanil se tak z pozice filmaře točícího podřadné žánry a odtud už byl jen krůček
k jeho nejznámějšímu dílu – Pánovi Prstenů. Ještě předtím realizoval fiktivní dokument Zapomenuté stříbro (1995) líčící příběh nadaného filmaře Colina McKenzieho, jehož geniality si ale nikdo nevšimne. Rok poté natočil hororovou komedii Přízraky (1996), jeho první vysokorozpočtový hollywoodský film, který ale nepřinesl očekávaný úspěch.
Už v té době se ale schylovalo k plánům na zfilmování fantasy ságy Pán Prstenů. Na scénáři pracoval se svou manželkou Fran Walsch, která se scénáristicky podílela i na jeho dřívějších filmech a měla zásluhu i na nominaci scénáře k Nebeským stvořením na Oscara. Po obšírných jednáních o právech na příběh a dohadování se o jeho délce se režisérovi splnil sen a převedl na filmové plátno velkolepý fikční svět Středozemě, který sám obdivoval z Tolkienových knih. Trilogii se dostalo nebývalé slávy, byl ověnčena Oscary a vysloužila si uznání od kritiků i fanoušků. Proto se není divu, že režisér se vrhl i do filmového ztvárnění příběhu, který trilogii předchází – vyprávění o Bilbovi Pytlíkovi, jehož druhá část právě přišla do českých kin.
Narodil se do rodiny imigrantů z Anglie v roce 1961. Dětství prožil Peter Jackson na Novém Zélandu, jehož krajina je výrazných prvkem i v jeho filmech. Už v dětství byl Peter Jackson fascinován speciálními efekty, s jejichž možnostmi lze vizualizovat čistou fikci. Proto se svými kamarády natáčel amatérské snímky, v nichž se snažil přiblížit svým idolům, kteří ho inspirovali i v pozdější tvorbě. Často citovaná jména, která jsou dávána do souvislosti s vlivem na jeho tvorbu, jsou tvůrce vizuálních efektů Ray Harryhausen nebo sci-fi seriál Thunderbird. Nejvíce skloňovaným filmem, který dal impuls k vlastní tvorbě, byl ale slavný King Kong (1933), kterého Peter Jackson znovu oživil na filmovém plátně po úspěchu s Pánem Prstenů.
Ačkoli Peter Jackson nikdy nestudoval filmové školy, jeho amatérská záliba ve vytváření imaginárních světů vedla k prvnímu snímku s názvem Bad Taste (1987). Ten v jeho dvaceti dvou letech rozpohyboval jeho režisérskou kariéru a zároveň určil směřování jeho další tvorby. Film dobře ilustruje ranou tvorbu Petera Jacksona, která je založená hlavně na stříkancích krve a kusů masa padajících z mátožných těl mimozemšťanů. Ostatně jednoho z nich sám Peter Jackson ve snímku Bad Taste ztvárnil. Bizarní svět, do kterého nás režisér zavádí, je založen na té nejčernější komice, která dovádí násilí k takové absurditě, až nám nezbývá než se smát. Z celého snímku je znát fanouškovské zapálení, s kterým je film dělán, ať už jde o gumové masky mimozemšťanů nebo krev nápadně připomínající kečup. Možná právě proto si filmu všimla novozélandská filmová komise, která poskytla režisérovi potřebné finance, díky nimž se film proslavil na festivalech po celém světě. Společně se snímkem Braindead (1992), v němž už měl režisér prostředky k zhotovení plnohodnotných zombiích a potoků krve, vytvořil Peter Jackson originální snímky, které se svou extrémní brutalitou, z níž vyvěrá humor, staly kultem. Dnes se označují jako splastick filmy – jedná se o subžánr hororových gore filmů, které se zakládají na explicitním zobrazování násilí. Jejich vlajkovou lodí se stal Ústvit mrtvých, který v roce 1978 natočil George A. Romero. Jackson, sám velký fanoušek Romera, na tyto filmy odkazuje, v jeho pojetí jsou ale klasické krváky parodovány a mění se v okázalou frašku.
Mezi těmito filmy natočil režisér ještě jeden specificky parodický film. Opět se v něm ukazuje smysl pro humor Petera Jacksona, který vzal roztomilé loutky z dětského seriálu a nechal je dělat ty nejzvrhlejší věci, které vás napadnou. Do hlavních rolí režisér obsadil chlupaté postavičky z The Muppet Show (u nás známé především z dětského seriálu Sezame, otevři se) a jejich prostřednictvím vytvořil drsnou satiru ze zákulisí světa zábavního průmyslu. Režisér si v Meet the Feebles (1989) opět nebral servítky a ukázal, jak se pod pozlátkem naleštěných parketů a třpytivých kostýmů skrývají drogy, alkohol a sex.
V roce 1994 přichází zlom v jeho kariéře – Peter Jackson rezignoval na žánr černých komedií kombinující násilí a humor a rozhodl se natočit seriózní drama. Tak vznikl snímek Nebeská
stvoření (1994). Příběh na motivy skutečných událostí pojednává o vztahu dvou dívek, které se rozhodnou zavraždit matku jedné z nich. Peter Jackson se zde skutečně odklání od své rané tvorby, jeho rukopis je ale znát i v tomto snímku. Psychologické drama líčící dospívání dvou mladých dívek od nevinného dětství k patologickému chování podává režisér prostřednictvím fantazijních světů, ve kterých obě dívky žijí. I zde jsme konfrontováni se scénami plných krve - situace, ve kterých otec jedné z dívek napodobuje operního pěvce a přitom si před obličejem mává mrtvou rybou, nebo když si hlavní postava Pauline představuje vraždu svého psychiatra, prozrazují styl Petera Jacksona. Bizarních scén zde ale není využito za účelem vyvolat smích, jako v jeho rané tvorbě, jejich umístění ve snímku podporuje narativní složku příběhu, který závěrečnou gradací dostává Jacksonovi blízké hororové ladění.
Jackson si tímto filmem vysloužil uznání filmových kritiků i nominaci na Oscara za nejlepší
scénář. Vymanil se tak z pozice filmaře točícího podřadné žánry a odtud už byl jen krůček
k jeho nejznámějšímu dílu – Pánovi Prstenů. Ještě předtím realizoval fiktivní dokument Zapomenuté stříbro (1995) líčící příběh nadaného filmaře Colina McKenzieho, jehož geniality si ale nikdo nevšimne. Rok poté natočil hororovou komedii Přízraky (1996), jeho první vysokorozpočtový hollywoodský film, který ale nepřinesl očekávaný úspěch.
Už v té době se ale schylovalo k plánům na zfilmování fantasy ságy Pán Prstenů. Na scénáři pracoval se svou manželkou Fran Walsch, která se scénáristicky podílela i na jeho dřívějších filmech a měla zásluhu i na nominaci scénáře k Nebeským stvořením na Oscara. Po obšírných jednáních o právech na příběh a dohadování se o jeho délce se režisérovi splnil sen a převedl na filmové plátno velkolepý fikční svět Středozemě, který sám obdivoval z Tolkienových knih. Trilogii se dostalo nebývalé slávy, byl ověnčena Oscary a vysloužila si uznání od kritiků i fanoušků. Proto se není divu, že režisér se vrhl i do filmového ztvárnění příběhu, který trilogii předchází – vyprávění o Bilbovi Pytlíkovi, jehož druhá část právě přišla do českých kin.
Žádné komentáře:
Okomentovat