tag:blogger.com,1999:blog-78596302783285329382024-03-14T10:47:36.752-07:00Modul Žurnalistická praxe - HobitAlenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.comBlogger35125tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-73803870567358085472014-01-06T00:28:00.000-08:002014-01-06T00:28:05.023-08:00 Adel Mrázová 4DX: Tak trochu jiná matějská <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-outline-level: 1;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Zda
zajít na předvánoční uvedení druhého dílu trilogie režiséra Petera Jacksona <i>Hobit: Šmakova dračí poušť, </i>nebyla pro
fanoušky Středozemě zásadní otázka, obtížnější však bylo rozhodnutí, kterou z
mnoha verzí filmu zvolit. </span><span style="background-color: white; font-family: 'Times New Roman', serif;">Peter Jackson, milovník
nejrůznějších technických vymožeností, se opět vydal cestou ,,High Frame Rate“
a místo klasických 24 políček za sekundu servíruje divákům dvojitou dávku
obrazových snímků - 48 fps. Navíc se divák, jenž bere trojrozměrnou podívanou
jako </span><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">samozřejmost, může letos poprvé vydat také na
návštěvu Středozemě do zážitkového kina 4DX, které je prezentováno jako </span><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">revoluční objev. Jde však o krok
vpřed nebo spíše o návrat k ne tak dávným trendům?</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Atrakce známá pod názvem 4DX začala
být rozvíjena roku 2010 v Jižní Koreji. V květnu loňského roku se mohli diváci
i v našem kraji poprvé ,,proletět“ nad Pandorou v <i>Avatarovi </i>(2009). Rozhodně ale nejde v rámci filmového průmyslu o
revoluční technologii. 4DX zprostředkuje návštěvníkům zážitek, který nabízejí
už témeř deset let přední zábavní parky. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Připoutejte se, prosím!<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Kinematografie
byla spojena s nejrůznějšími technologickými vymoženostmi již od svých počátků.
Technologické hrátky jsou přítomny ve filmech rané kinematografie, avantgardy a
sovětské montážní školy, v experimentálních filmech i v Hollywoodských
blockbusterech, stejně jako jsou součástí stereoskopického/trojrozměrného filmu
a historicky vzato i zvukového filmu a filmu vůbec.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Obliba
tělesných vzruchů spojených s technologií 4DX má
původ u prožitků z horských drah -
atrakcí, kterými jsou přeplněny zábavní parky a jež diváky lákaly již v
průběhu devatenáctého století. Od zábavných parků se film vlastně nikdy
neoddělil. Filmy, které se zde promítaly prostřednictvím jednoduchých
přístrojů-bioskopů, mutoskopů, laterny magiky nebo fonografů, vystřídaly
atrakce nové, počínaje Hale´s Tours přes pohybové simulátory, speciální 3D kina
až k oblíbeným videohrám, jejichž prostřednictvím je možné cestovat ve
virtuálních světech. Ve spojitosti s projekcí a<span class="msoIns"><ins cite="mailto:Terezie%20Krizkovska" datetime="2014-01-05T12:48"> </ins></span>pohybem
můžeme najít podobnost s Hale’s
Tours, které v počátcích dvacátého století,<span class="msoIns"><ins cite="mailto:Terezie%20Krizkovska" datetime="2014-01-05T12:18"> </ins></span>stejně
jako simulátory, využívaly mimo obrazových efektů, pomocí kterých se záměrně snažily u diváka vyvolat šok nejenom vizuální, ale
především fyzický, čehož využívají i 3D filmy uvedené v zábavných parcích,
stejně jako 4DX. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Hale’s Tours, lze považovat za jakési virtuální jízdy simulující
skutečné jízdy dopravních prostředků. Diváci, z kterých se stávají pasažéři,
jsou usazeni v kině, které má podobu vlaku. Vůz se záměrně kymácí, čímž vytváří
iluzi pohybu dopravního prostředku, čemuž odpovídá i promítaný obraz. Tělo,
které je za normálních okolností stabilní, pociťuje nebezpečí z možného střetu
vlaku s iluzivními předměty. Dalo by se říci, že pokračovatelem těchto filmů - jízd
jsou simulátory, které u návštěvníka vyvolávají podobný smyslový prožitek. </span><span style="font-family: "Times New Roman","serif";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Simulátory nabízí především ilizi vesmírných cest, jejichž
vizualita přináší pocit skutečného letu v raketoplánu. Stejně jako u Hale´s
Tours, je i zde důležitá fyzická reakce na pohyb atrakce (kabiny). Simulátory
se začaly objevovat v zábavných parcích na začátku dvacátého století, v jehož
stoletém průběhu si získaly a stále získávají řadu skalních příznivců. Filmům,
které se v těchto přístrojích promítají, dominuje motiv cesty, ať kupříkladu do
vzdálené galaxie, doplněné o kosmické závody vesmírných raket, či po zemském
povrchu, a je doplněn o motiv krizových situací. Ve chvíli, kdy divák usedne do
simulátoru a zapne bezpečnostní pásy, opouští roli pasivního diváka -
pozorovatele a vydává se cestou do světa za obrazem, kde naplňuje svou novou
roli, například pilota vesmírného raketoplánu. Simulátory umožňují divákovi cestovat
do dalekých míst během sekundy. Díky obrazu, který se pohybuje jakoby proti
divákovi, je docíleno pocitu, že pasažér skutečně cestuje promítanou krajinou.
Pomocí speciálních efektů jako je kouř, vítr, hlasité zvuky, úzký prostor
kabiny nebo otřesy je autenticita iluzorního světa zesílena. Příběh zde nehraje
podstatnou roli, důležitý je pocit možného nebezpečí, který divák při zdánlivě
rychlé jízdě a silných otřesech očekává. Promítaný obraz je tedy založen
především na vrstvení jednotlivých záběrů doplněných o vizuální efekty. Film v
tomto případě tedy pouze slouží samotné atrakci. </span><span style="font-family: "Times New Roman","serif";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Na podobném principu atrakce jsou založeny i stereoskopické filmy
určené pro zábavní parky. K trojrozměrnému obrazu přibyly v kinosále mimo
obrazové efekty (pohyb sedaček, vůně, přítomnost plamenů,...), jejichž počátky
lze zaznamenat v první polovině padesátých let, kdy měly technické inovace
dodat filmům na zajímavosti a konkurovat tak nástupu televize. Tato ,,zlatá
éra“ stereoskopického filmu nabízela nové technologie, na něž byl divák lákán a
mezi které patřil i systém širokoúhlého filmu (Cinerama, CinemaScope) nebo
čichové filmy (AromaRama, Smell-O-Vision).</span><span style="font-family: "Times New Roman","serif";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Mimo obrazové efekty jsou v těchto případech stejně podstatným
prvkem jako vynořující se obraz. Vybavení některých 3D kinosálů zábavních parků
typu Disneyland během představení vyvolává fyzické otřesy, a to díky speciálně
upraveným sedadlům. Tyto speciální kina fungují na podobné bázi jako pohyblivé
simulátory. Ve 3D filmech je použito efektu ,,vynořujících se předmětů“, kdy se objekty před diváky zobrazují bez jakéhokoliv
hlubšího důvodu jen proto, aby šokovaly. Atrakce trojrozměrného obrazu je
posílena nestabilními sedačkami a efekty jako vůně, stříkající voda či oheň,
přidávají prožitku na intenzitě. Divák je neustále překvapován a dochází u něho
k pocitu ohrožení a nejistoty ohledně toho, co přijde dál. V úspěšném filmu <i>Honey,
I Shrunk the Audience </i>vyrobeném roku 1992, uváděného v 3D kině parku
Disneyland, hraje například podstatnou roli simulace přítomnosti krys. Při
jejich zobrazení na plátně se současně spustí rotující přístroj pod sedačkou
obsahující na svém konci provázky, čímž je dosaženo efektu simulujícího hejno
krys běžící pod divákovým sedadlem. Publikum je tedy nejenom šokováno vizuálně,
ale i jeho rovnováha a čichové smysly jsou ve zdánlivém ohrožení, v bezpečí
zůstávají pouze buňky chuťové. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Takové filmy se však nedají považovat za vhodné pro uvádění v
běžných kinech, přísluší pouze místům pro ně určená. </span><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Byť jsou tyto filmy velmi oblíbené a
patří k vrcholům tematických parků, nabízí pouze krátké, intenzivní okamžiky
vzrušení, obdobně jako jízda na horské dráze.</span><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"> Co se tedy stane, když se multismyslové
efekty stanou doplňkem dlouhometrážního filmu, který pro ně primárně vyroben
nebyl?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Masáž zad nebo
zablokovaná plotýnka? <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Naroubovat
mimo obrazové efekty na téměř tříhodinový film, který obstojí i bez nich, je trochu úkrok stranou. Nejde zde o film
natočený primárně pro simulátor nebo pro 3D show projekce v zábavním parku. I
když <i>Hobit</i> není zrovna intelektuální
podívaná, není přeci jen pohyb, vítr, voda a další efekty příliš? Pokud by
tvůrci pracovali s efekty mimo obraz důmyslně a nedošel by jim dech i nápady v
polovině filmu, mohlo jít o znamenitou podívanou hodnou druhé návštěvy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Naklánění
sedadel všemi směry místy připomene turbulence v letadle, které se objeví
znenadání, jsou prudké, ale krátkého trvání. Bohužel se jejich choreografie
neustále opakuje a po chvíli se moment překvapení vyčerpá. Ostré pohyby sedadel
při bojových sekvencích lákají tasit zbraň, zvláště ve chvíli, kdy divák pocítí
ohrožení života díky rychlému vypuštění vzduchu v místech opěrky sedadla, které
mu připomene, že šípy sviští i kolem jeho hlavy. Kolik šípů ale vypálí Legolas
během své ,,one man show“? Efekt, který se neustále opakuje, se po chvíli stane
očekávaným. Druhým pohybovým modem, který sedačky nabízejí, je simulace
houpacího křesla, které zafunguje během Šmakova proplouvání v trpasličím zlatě.
Více však využíván není, stejně tak jako propady sedaček. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Důmyslněji
pak tvůrci pracovali s prvkem dopadu, který mnohdy není vizuálně na plátně
přítomen. Zrak je omezen pouze na informaci, že některá z postav padá, výsledek
děje si divák logicky domyslí, ale díky tlaku na hýždích, který sedadlo
zprostředkuje, je možné dopad prožít na vlastní kůži. Sedadla jsou v neposlední
řadě vybavena mechanismem zabudovaným v jejich zadní části, který se spustí ve
chvíli, kdy je některý ze skřetů zasažen do zad nebo kdy některý z trpaslíků do
něčeho narazí. V tom případě, divák místo nárazu do čela pocítí tlak v zádech. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Slabší
povahy mohou namítat, že jde spíše o nepovedenou masáž, během které se dokonce
zablokuje plotýnka, ale milovníci horských drah a vesmírných simulátorů si v
rámci pohyblivých efektů přijdou na své. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Vyšumělý parfém od
Gucciho<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Další z
autentických prvků, který má přiblížit živly Středozemě, je čichový zážitek,
jehož potenciálu zatím není plně využito. <i>Hobit
</i>v určitém ohledu vybízí k využití pachových efektů - drak Šmak chrlící
oheň, smrdutí skřěti, kteří pronásledují výpravu, nebo trpaslíci zasypaní
rybinou. Ke všem těmto situacím si každý lehce domyslí vhodný pach, přesto ze
sta vůní, kterými se propagační brožura pyšní, se návštěvníkovi podaří
identifikovat nanejvýš dvě. Slabší je i efekt mlhy, ve které se pohybují
pravděpodobně pouze návštěvníci prvních dvou řad, a efektu větru, jehož teplota
a síla by mohla být regulovatelná, zvláště je-li ve filmu přítomen oheň. Hnací
silou představení je pak efekt vodní a světelný. Vodní trysky zabudované v
panelu před sedadlem jsou spíše rozprašovačem, který make-up nerozmaže, avšak
díky bojové scéně, která se ze souše přesune na divokou řeku, je mimo obrazová
složka autentickým doplňkem obrazu. Světelné efekty zase úspěšně podporují
atmosféru bouřky nebo dramatických výbuchů. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Disneyland v Praze?<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif";"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">Hobit,
který </span><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">,,</span>vynořovací<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"> </span>efekt“<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"> nevyužívá jako pouhou atrakci, ale</span> zaměř<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">uje se spíše</span> na extrémní hloubku obrazového pole<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">, je pravděpodobně
nejvhodnějším filmem pro projekci ve 4DX. Především díky fantazijnímu a hlavně
dobrodružnému žánru s tématem objevování nástrah daleké země a nekonečného
putování se využití mimo obrazových efektů pro zprostředkování,,zážitků na
vlastní kůži“ přímo nabízí. Efekty vedou diváka k rozptýlení, ale zároveň
umožňují </span><span style="font-family: "Times New Roman","serif";">dokreslení
akce na plátně a podporují pocit autenticity. Film se tak neodehraje pouze na
plátně, ale i v sále - a kdo by nechtěl být Středozemi o něco blíž?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Hobit</span></i><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"> je film - atrakce v
širokém slova smyslu, a právě díky tomu bez potíží ustojí aplikaci atrakcí mimo
filmových. Ve spojení se 4DX dochází k </span><span style="font-family: "Times New Roman","serif";">neustálému
koloběhu vrstvení jedné atrakce na druhou, které se vzájemně nenarušují, ale
naopak se vzájemně podporují. Stejně
jako 3D však není tento typ projekce pro každého. 4DX si tak pravděpodobně nepodmaní
většinu filmových konzumentů, zvlášť v České republice, kde s atrakcemi máme
zkušenost pouze z řetízkových kolotočů. Zážitkové kino nepovyšuje filmovou
podívanou na vyšší úroveň, ale dokresluje atmosféru fantazijního světa a stává
se levnějším a efektivnějším zážitkem než vyšumělá matějská pouť. <o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-64277211189424330872014-01-03T14:15:00.000-08:002014-01-03T05:17:22.285-08:00Úkol třetí <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvpF0D4dX9cO8IuJjrzoMQlGgXFdVerseUnb2FT7v7dwR1o_-9d1QcyQ5elr7CCIgPMINCbTlDSTNj8weAUZ-atOlLWKa6_284zGIqzoQVTZhMV3_pE1IShJZ_ZrIKLVzJnCGan7QJrPV_/s1600/peter-jackson-on-the-hobbit-the-desolation-of-smaug-set.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="138" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvpF0D4dX9cO8IuJjrzoMQlGgXFdVerseUnb2FT7v7dwR1o_-9d1QcyQ5elr7CCIgPMINCbTlDSTNj8weAUZ-atOlLWKa6_284zGIqzoQVTZhMV3_pE1IShJZ_ZrIKLVzJnCGan7QJrPV_/s200/peter-jackson-on-the-hobbit-the-desolation-of-smaug-set.jpg" width="200" /></a></div>
Jako třetí úkol v modulu žurnalistické praxe měli studenti napsat text na volnější téma, týkající se ovšem nějak daného filmu. Podmínkou byla délka kolem 6 000 znaků a odevzdávka do 31. 12., aby vedoucí modulu stihla všechny práce přečíst do pondělí 6. 1., kdy se modul sejde naposled. Přestože úkol byl zadán 16. prosince, potyčka s termínem kolidujícím s vánočními svátky a silvestrovský deadline pro téměř polovinu účastníků skončila porážkou. (Tohle píšu 2. ledna dopoledne a zatím je odevzdáno šest z jedenácti prací). Jeden text má 26 000 znaků... Přestože téma a žánr byly tentokrát volnější, většina kolegů se nakonec rozhodla napsat portrét Petera Jacksona, jak jsem původně navrhovala já. </div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-80158599469014008732014-01-03T05:14:00.003-08:002014-01-03T05:14:45.564-08:00Adam Kotaška: Peter Jackson - Filmař oddaný oživování dětských snů<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Podivuhodnou cestu vykonal jeden z nejuznávanějších režisérů současného Hollywoodu směrem na pomyslný vrchol. Narodil se 31. října 1961 v malebném novozélandském maloměstečku Pukerua Bay dvěma britským emigrantům a již od útlého věku s nadšením budoval svou kariéru filmaře. V osmi letech dostal od rodinné přítelkyně darem osmimilimetrovou kameru, díky níž mohl ve skromných kulisách rodinného domu zfilmovat například zákopové drama i vlastní „monster movie“ inspirované pracemi jeho idolu Raye Harryhausena. Lásku ke stop-motion animaci si vypěstoval zejména díky původnímu King Kongovi (1933), který představoval vůbec největší formativní zážitek Jacksonova dětství. Velký vliv měl i Úsvit mrtvých (1978) George A. Romera.<br /><br />Jackson se mimo jiné i jím inspiroval při tvorbě svého prvního celovečerního filmu Vesmírní kanibalové (1987), na němž začal pracovat v pouhých dvaadvaceti letech. Vypomáhala mu skupina ochotných kamarádů, ale většina zásluh patří samotnému Jacksonovi, který snímek nejen režíroval, ale také napsal, produkoval, vytvořil pro něj masky a zahrál si v něm dvě významné role. Už na notně amatérském splat-sticku, jak sám Jackson označuje svou prvotinu, vyniká režisérova vášeň pro filmové triky, jeho zvrhlý smysl pro humor i pověstná vynalézavost. Vždyť celá rodina Jacksonů byla nejednou odkázána povečeřet obyčejné párky, neboť trouba byla toho času vyhrazena pro výrobu latexových masek mimozemšťanů. Úspěšnému dokončení filmu po čtyřech letech práce napomohl štědrý grant od Novozélandského filmového výboru a pozitivní ohlas na festivalu v Cannes Jacksonovi vydobyl jméno a nové příležitosti.<br /><br />Už nemusel pracovat šest dnů v týdnu a filmovat jen o nedělích, pracně spořit na filmové vybavení a angažovat dobrovolníky z řad přátel a sousedů. Přesto i jeho následující počin – loutková satira Meet the Feebles (1989), budila spíše dojem výtvoru undergroundového nadšence, než etablovaného režiséra. Příběhu o přípravách velkolepého muzikálového představení dodává nevídaně makabrózní dimenzi angažování povětšinou nevinně vyhlížejících plyšových loutek namísto herců. Na scénáři k mončičákovému freak show o stinných stránkách zábavního průmyslu se podílela i Jacksonova manželka Fran Walsh. S Jacksonem se seznámila během post-produkce Vesmírných kanibalů a spolupracovala na scénářích ke všem jeho pozdějším celovečerním filmům. Tři roky po dekadentních Meet the Feebles spolu dali vzniknout kultovnímu gore filmu pojmenovanému Braindead (1992). I zde se Jackson podobně, jako v předchozích dvou filmech, plně oddal zálibě v černém humoru a potocích krve. Film zrcadlil Jacksonovy stále se rozrůstající technické možnosti i ambice a získal svému tvůrci reputaci mimořádně slibného hororového režiséra, přestože se nesl spíše v komediálním duchu. Hned následujícím filmem ovšem Jackson rozbil pomalu se usazující představy o své žánrové specializaci.<br /><br />Nebeská stvoření (1994), koprodukční drama o dvojici vražedkyň adaptující skutečné události, se dosavadnímu trendu Jacksonovy filmografie vymykala. Ani ne tak absencí krvelačných mimozemšťanů, perverzních loutek či zombies, ale daleko střídmějším přístupem a vážnějším pojetím. K žánru hororové komedie se však Jackson záhy vrátil, když využil nabídky producenta Roberta Zemeckise a s Michaelem J. Foxem v hlavní roli natočil Přízraky (1996). Hollywoodský debut měl ale velmi slabé tržby a nic nenapovídalo tomu, že se jeho tvůrce jen pár let na to proslaví obrovským úspěchem.<br /><br />Již v době prací na Přízracích totiž Jackson rozeběhl dlouhý proces za realizací svého životního projektu - filmů podle legendární trojice Tolkienových románů Pán Prstenů. Snadné nebylo ani získání licenčních práv, ani nalezení studia, které by posvětilo jeho představu tří velkofilmů. Obě překážky se nakonec po několika marných pokusech překonat přeci podařilo a Jackson podepsal smlouvu s New Line Cinema. Strastiplná cesta za převedením největšího fantasy opusu na filmový pás tím ale teprve začala. Úsilí se však vyplatilo, jak by souhlasily stamiliony diváků z celého světa, když nedočkavě vyhlížely premiéry jednotlivých dílů trilogie uvedených s ročními rozestupy. Skeptické ohlasy nejprve umlčilo Společenstvo prstenu (2001), následované Dvěma věžemi (2002) a ságu uzavřel nejepičtější Návrat krále (2003). Monumentálnímu úspěchu se těšili i tvůrci. Trilogie zaznamenala úctyhodné tržby a byla oceněna bezpočtem cen. Z těch nejprestižnějších třeba jmenovat třicet nominací na Oscara, z nichž v šestnácti případech bylo ocenění uděleno, včetně Oscara za nejlepší režii Návratu krále pro Jacksona samotného.<br /><br />S takovými referencemi má hollywoodský režisér všechny dveře otevřené. Jackson si tak konečně mohl splnit sen sahající do hlubin dětství – mohl zfilmovat nový remake svého nade vše uctívaného King Konga. Předchozí remake ze sedmdesátých let ho zklamal. Příliš se vzdálil poetice originálu, kterému se tedy Jackson rozhodl vzdát hold ve své verzi z roku 2005. Po něm následoval další překvapivý obrat. Pevné pouto (2009) adaptující román Alice Seboldové vyprávělo o zásvětním životě děvčete zavražděného pedofilem. Doslova smrtelně vážné téma Jackson proti všem očekáváním pojal s naivní lehkostí, ale velký úspěch nesklidil.<br /><br />Diváci jako kdyby netrpělivě vyčkávali, kdy se Jackson vrátí zpátky do Středozemě a vskutku se dočkali, když po Guillermu del Torovi převzal režii připravovaného filmového zpracování Tolkienova Hobita. První dva filmy z připravované trilogie, Hobit: Neočekávaná cesta (2012) a Hobit: Šmakova dračí poušť (2013), si již odbyly premiéry a diváci měli příležitost ověřit si, že Jackson neslevil ze svých předsevzetí provázat prequelovou trilogii Hobit s Pánem prstenů co nejtěsněji. Třetí Hobit s podtitulem „Tam a zase zpátky“, na své uvedení ještě čeká. Už dnes se ale vynořují spekulace o tom, kam se tvůrčí dráha Petera Jacksona nachýlí v příštích filmech. Potvrdí se snad zprávy, podle nichž chystá pokračování Spielbergova Tintina, kterého spoluprodukoval? Znamenalo by to, že s uskutečňováním dětských snů není Peter Jackson ani zdaleka hotov.<div>
<br /></div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-28569735714625222782014-01-02T10:58:00.003-08:002014-01-02T10:58:37.835-08:00Ondřej Jan Kosnar: Peter Jackson<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<b>Malý velký hračička – portrét Petera Jacksona</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pokud bychom měli vytyčit několik bodů, jimiž by se dala
charakterizovat tvorba novozélandského režiséra Petera Jacksona, byly by jimi
bezpochyby fascinace fantazijními světy, hra s žánry, až obsendantní perfekcionismus
a pubertální smysl pro humor. Všechny
tyto prvky prostupují ve větší či menší míře celou jeho dosavadní tvorbou a
spolu s téměř fanouškovským zápalem pro film jako takový stojí za jedním z
nejznáměnších a téměř učebnicových příkladů pohádkového úspěchu ve světě filmu.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sir Peter Robert Jackson se narodil 31. října 1961 v rodině
britských imigrantů a dětství strávil v pobřežním městečku Pukerua Bay nedaleko
Wellingtonu. Už jako dítě byl fascinován světem filmu, trikovou fantazií Raye Harryhausena a
především snímkem, který se mu stal největším inspiračním zdrojem a přispěl k
rozhodnutí stát se filmařem – <i>King Kongem</i> Meriana C. Coopera a Ernesta
B. Schoedsacka z roku 1933.</div>
<div class="MsoNormal">
Poté, co se malému Jacksonovi dostala do rukou kamera Super
8, začal s přáteli natáčet vlastní amatérské snímky a rozvíjet svou fascinaci
filmovými triky jež o několik desítek let později vyvrcholila založením jednoho
z nejúspěšnějších trikových studií současnosti - Weta Digital. Ale ještě než k
tomuto kroku došlo, měl před sebou mladý Jackson nemálo práce. V 16 letech
odchází ze školy do zaměstnání v místních novinách za účelem získání peněz na
filmovou techniku. Tou první, kterou si po dvou letech pořizuje je 16 mm kamera
s níž natočí svůj první celovečerní film.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Ve službách „špatného vkusu“<o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pokud nepočítáme krátkometrážní snímek <i>The Valley, </i>je
Jacksonovým prvním „velkým“ počinem snímek <i>Bad Taste: Vesmírní kanibalové</i>
z roku 1987. Ultralevná a původně amatérská splatterová variace s množstvím
žánrových citací, podomácku vyrobené techniky a trikových (především gore)
efektů a více než velkou dávkou sebeironického humoru, kterou Jackson se svými
spolupracovníky ve volném čase čtyři roky realizoval, nakonec dostala podporu
Novozélandské filmové komise a později sklidila mezinárodní úspěch na festivalu
v Cannes.</div>
<div class="MsoNormal">
Jackson však k potenciálnímu velkému obratu ve své kariéře
zatím nesměřoval a následující projekt, na jehož scénáři už spolupracoval se
svou budoucí životní partnerkou a spoluscénáristkou Fran Walsh pokračoval v
tónu, jenž nastavil v celovečerním debutu. Světlo světa tak v roce 1989 spatřil
snímek <i>Meet the Feebles.</i></div>
<div class="MsoNormal">
Satira na svět médií, hvězdný status a populární <i>The
Muppets</i> Jima Hensona, v níž se otevírá svět loutek majících vlastní show a
mimo prkna jež znamenají svět i ne zcela spořádané životy, nabídla soudržnější
styl, další dávku černočerného humoru, triků a citací z dějin kinematografie.</div>
<div class="MsoNormal">
Třetím snímkem, který uzavírá Jacksonovu „období špatného
vkusu“ je jeden ze základních kamenů žánru <i>splatter</i> (konkrétně jeho
odnože <i>splatstick</i>) a další mezinárodní kult - zombie horror <i>Živí
mrtví </i>(<i> Braindead</i>, 1992).<b><o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Vraždy a duchové<o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Uznání široké veřejnosti, plný přesun k mainstreamové a
později i velkorozpočtové kinematografii pro Jacksona představuje snímek, v
němž odsunul stranou galony krve i poloamatérskou poetiku a vydal se směrem k
seriózněji pojatému dramatu. <i>Nebeská stvoření</i>, založená na skutečné
události vražd na Novém Zélandu a využívající fantazijních světů k prohloubení
psychologie postav vynesla jemu a Walsh nominaci na scénáristického Oscara.
Mimo velkého mezinárodního úspěchu napomohla k rozvoji hvězdné kariéry
začínající Kate Winslet a podnítila založení zmiňovaného trikového studia Weta
Digital.</div>
<div class="MsoNormal">
Film Jacksonovi definitivně otevřel dveře do Hollywoodu, kde
se jeho prvním snímkem staly trikově revoluční, ale finančně neúspěšné <i>Přízraky</i>
v produkce Roberta Zemeckise. Poté, co studio Universal odložilo na neurčito
plánovaný remake <i>King Konga</i>, přesunul Jackson své síly na dílo, díky
němuž se na nějakou dobu stane jedním z nejpopulárnějších režisérů světa –
velkorozpočtovou adaptaci románu J. R. R. Tolkiena <i>Pán prstenů</i>.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Jeden jim všem vládne</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Komplikované získávání práv ke knižní předloze a následné
shánění peněz na nákladnou realizaci nakonec vyneslo své ovoce v podobě Oscary ověnčené,
v jistých ohledech revoluční a v neposlední řadě i výdělečné trilogie. Jackson
dokázal v <i>Pánovi prstenů</i> spojit svou obsesi detailem a trikovými
orgiemi, široce rozkročenou fantazii a fanouškovský zápal v jeden harmonický
celek.</div>
<div class="MsoNormal">
Kromě toho ale trilogie poukázala i na velkou míru
autorství, kterou si Jackson dokázal i v produkci takových rozměrů, jakých
adaptace Tolkienova díla byla, zachovat. Kromě samotného natáčení a všech
detailů s filmem souvisejících držel osobní dohled nad všemi prvky výsledného
produktu, včetně prezentace projektu a následné distribuční strategie v níž
hrály roli rozšířené verze jednotlivých filmů a velké množství doprovodného
materiálu.</div>
<div class="MsoNormal">
Stejnou strategii pak zvolil i u svého následujícího
projektu - vysněného remaku <i>King Konga</i> z roku 2005. Po tomto poněkud
rozporuplně přijatém snímku, jehož struktura odpovídá původnímu filmu, ale
aktualizuje styl i obsahové motivy se Jackson na určitou dobu stáhl z režijního
postu a vrátil se za čtyři roky s ještě vlažněji přijatou adaptací bestselleru
Alice Seldon <i>Pevné pouto</i> (<i>The Lovely Bones</i>), jemuž kritici i
diváci vyčítali nepříliš dobře propojené prvky thrilleru a fantazie či kýčovité
snové scenérie.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>A zase zpátky<o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Kroky k získání práv na filmovou adaptaci Tolkienova <i>Hobita</i>
sice Jackson začal podnikat už v roce 2006, ale náročný proces jejich získání,
finanční problémy, průtahy s produkcí i následný odchod původně angažovaného
Guillerma del Tora z režisérské sesle nakonec vyústil v Jacksonův další,
původně neplánovaný režijní projekt. Středozemě, tentokrát v podstatně lehčím a
dobrodružnějším hávu, tak aktuálně opět brázdí kina a přerostlý novozélandský
puberťák, který hitchcockovsky vystupuje v každém ze svých filmů tak opět
nabízí dveře do světa své fantazie pohyblivých obrázků.</div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-32704967553325435492014-01-02T01:17:00.002-08:002014-01-02T01:22:26.760-08:00Jana Pfeiferová: Peter Jackson<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Když dnes již slavný režisér Peter Jackson jako malý kluk snil o velkolepých světech, které znal ze stránek svých oblíbených fantasy knih, nejspíš netušil, jak moc ve svém životě přispěje k jejich zhmotnění na filmovém plátně. Jeho cesta k zfilmování slavné trilogie Pán prstenů J. R. R. Tolkiena, díky které je dnes uznávaným režisérem, ale vedla trochu jinými směry, než by se dalo očekávat.<br /><br />Narodil se do rodiny imigrantů z Anglie v roce 1961. Dětství prožil Peter Jackson na Novém Zélandu, jehož krajina je výrazných prvkem i v jeho filmech. Už v dětství byl Peter Jackson fascinován speciálními efekty, s jejichž možnostmi lze vizualizovat čistou fikci. Proto se svými kamarády natáčel amatérské snímky, v nichž se snažil přiblížit svým idolům, kteří ho inspirovali i v pozdější tvorbě. Často citovaná jména, která jsou dávána do souvislosti s vlivem na jeho tvorbu, jsou tvůrce vizuálních efektů Ray Harryhausen nebo sci-fi seriál Thunderbird. Nejvíce skloňovaným filmem, který dal impuls k vlastní tvorbě, byl ale slavný King Kong (1933), kterého Peter Jackson znovu oživil na filmovém plátně po úspěchu s Pánem Prstenů.<div>
<br />Ačkoli Peter Jackson nikdy nestudoval filmové školy, jeho amatérská záliba ve vytváření imaginárních světů vedla k prvnímu snímku s názvem Bad Taste (1987). Ten v jeho dvaceti dvou letech rozpohyboval jeho režisérskou kariéru a zároveň určil směřování jeho další tvorby. Film dobře ilustruje ranou tvorbu Petera Jacksona, která je založená hlavně na stříkancích krve a kusů masa padajících z mátožných těl mimozemšťanů. Ostatně jednoho z nich sám Peter Jackson ve snímku Bad Taste ztvárnil. Bizarní svět, do kterého nás režisér zavádí, je založen na té nejčernější komice, která dovádí násilí k takové absurditě, až nám nezbývá než se smát. Z celého snímku je znát fanouškovské zapálení, s kterým je film dělán, ať už jde o gumové masky mimozemšťanů nebo krev nápadně připomínající kečup. Možná právě proto si filmu všimla novozélandská filmová komise, která poskytla režisérovi potřebné finance, díky nimž se film proslavil na festivalech po celém světě. Společně se snímkem Braindead (1992), v němž už měl režisér prostředky k zhotovení plnohodnotných zombiích a potoků krve, vytvořil Peter Jackson originální snímky, které se svou extrémní brutalitou, z níž vyvěrá humor, staly kultem. Dnes se označují jako splastick filmy – jedná se o subžánr hororových gore filmů, které se zakládají na explicitním zobrazování násilí. Jejich vlajkovou lodí se stal Ústvit mrtvých, který v roce 1978 natočil George A. Romero. Jackson, sám velký fanoušek Romera, na tyto filmy odkazuje, v jeho pojetí jsou ale klasické krváky parodovány a mění se v okázalou frašku.<br /><br />Mezi těmito filmy natočil režisér ještě jeden specificky parodický film. Opět se v něm ukazuje smysl pro humor Petera Jacksona, který vzal roztomilé loutky z dětského seriálu a nechal je dělat ty nejzvrhlejší věci, které vás napadnou. Do hlavních rolí režisér obsadil chlupaté postavičky z The Muppet Show (u nás známé především z dětského seriálu Sezame, otevři se) a jejich prostřednictvím vytvořil drsnou satiru ze zákulisí světa zábavního průmyslu. Režisér si v Meet the Feebles (1989) opět nebral servítky a ukázal, jak se pod pozlátkem naleštěných parketů a třpytivých kostýmů skrývají drogy, alkohol a sex.<br /><br />V roce 1994 přichází zlom v jeho kariéře – Peter Jackson rezignoval na žánr černých komedií kombinující násilí a humor a rozhodl se natočit seriózní drama. Tak vznikl snímek Nebeská<br />stvoření (1994). Příběh na motivy skutečných událostí pojednává o vztahu dvou dívek, které se rozhodnou zavraždit matku jedné z nich. Peter Jackson se zde skutečně odklání od své rané tvorby, jeho rukopis je ale znát i v tomto snímku. Psychologické drama líčící dospívání dvou mladých dívek od nevinného dětství k patologickému chování podává režisér prostřednictvím fantazijních světů, ve kterých obě dívky žijí. I zde jsme konfrontováni se scénami plných krve - situace, ve kterých otec jedné z dívek napodobuje operního pěvce a přitom si před obličejem mává mrtvou rybou, nebo když si hlavní postava Pauline představuje vraždu svého psychiatra, prozrazují styl Petera Jacksona. Bizarních scén zde ale není využito za účelem vyvolat smích, jako v jeho rané tvorbě, jejich umístění ve snímku podporuje narativní složku příběhu, který závěrečnou gradací dostává Jacksonovi blízké hororové ladění.<br /><br />Jackson si tímto filmem vysloužil uznání filmových kritiků i nominaci na Oscara za nejlepší<br />scénář. Vymanil se tak z pozice filmaře točícího podřadné žánry a odtud už byl jen krůček<br />k jeho nejznámějšímu dílu – Pánovi Prstenů. Ještě předtím realizoval fiktivní dokument Zapomenuté stříbro (1995) líčící příběh nadaného filmaře Colina McKenzieho, jehož geniality si ale nikdo nevšimne. Rok poté natočil hororovou komedii Přízraky (1996), jeho první vysokorozpočtový hollywoodský film, který ale nepřinesl očekávaný úspěch.<br /><br />Už v té době se ale schylovalo k plánům na zfilmování fantasy ságy Pán Prstenů. Na scénáři pracoval se svou manželkou Fran Walsch, která se scénáristicky podílela i na jeho dřívějších filmech a měla zásluhu i na nominaci scénáře k Nebeským stvořením na Oscara. Po obšírných jednáních o právech na příběh a dohadování se o jeho délce se režisérovi splnil sen a převedl na filmové plátno velkolepý fikční svět Středozemě, který sám obdivoval z Tolkienových knih. Trilogii se dostalo nebývalé slávy, byl ověnčena Oscary a vysloužila si uznání od kritiků i fanoušků. Proto se není divu, že režisér se vrhl i do filmového ztvárnění příběhu, který trilogii předchází – vyprávění o Bilbovi Pytlíkovi, jehož druhá část právě přišla do českých kin.</div>
<div>
<br /></div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-10936329492269270812014-01-02T01:03:00.003-08:002014-01-02T01:03:37.139-08:00Jakub Jiřiště: PUTOVÁNÍ PETERA JACKSONA OD ŽALUDKU K SRDCI ANEB HOLLYWOODSKÝ PYGMALION<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jacksonova právě dokončovaná trilogie
<i>Hobit </i>vzhledem k zatím dosaženým
tržbám představuje velkolepý úspěch atakující první dvacítku nejvýdělečnějších
filmů všech dob. Na druhou stranu ovšem reakce diváků na dlouho očekávaný návrat
do bájné Středozemě svědčí o neodbytném pocitu ztráty a nepřekonatelné
nostalgie. Především u druhého dílu <i>Hobita
</i>se nejčastěji skloňovalo slovo „atrakce“, které nejlépe vyjadřovalo pocity
z akční a smyslově opojné jízdy. Jako by velkolepá podívaná hýřící CGI efekty
sebou přinášela jen prchavé zážitky, odhmotnila fantastický svět, který se stal
spíše nezúčastněnou kuli<i>s</i>ou pro
jednotlivé články dějového řetězce. Pro mnohé Peter Jackson platil za novodobého
filmového epika: v případě svého dosavadního tvůrčího vrcholu, trilogie <i>Pán Prstenů</i>, dokázal díky pozornosti
vůči sebemenšímu detailu vdechnout život velkolepému světu a dodat mu
mytologický přesah nezávisle na znalosti Tolkienovy předlohy na straně diváků.
Navíc několikaleté natáčení s poměrně malým štábem v novozélandské
krajině, v němž počítačové triky měly pouze suplovat chybějící
velkoprodukční zázemí, propůjčilo fantastickému světu přirozený, ba přímo
hmatatelný ráz. Právě tento strohý kontrast nás přivádí k hlavnímu jádru
tvůrčích posunů u Petera Jacksona, filmového nadšence, jehož působivá kreativní
sila a jemně podvratná imaginace po přestupu ke klíčovým hollywoodským studiím
nenašla a možná i definitivně ztratila svoji úrodnou půdu.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Krajně neobvyklý tvůrčí zápal můžeme
u Jacksona sledovat už od nejranějších let a dá se říci, že i v období
jeho životní i profesní zralosti přetrvalo mnoho z tvrdošíjnosti a nadšení,
vlastností tak příznačných pro dětská léta. Možná tomu tak bylo proto, že chlapce
z novozélandského městečka Pukerua Bay postihla filmová nákaza daleko
dříve a s výrazně větší razancí, než bývá u budoucích filmových tvůrců
obvyklé. Amamnéza jeho rychle postupující mánie je následující: filmová kamera
super8, nalezená v Peterových osmi letech pod vánočním stromečkem, jejíž
objektiv pronikavě změnil chlapcovo vnímání okolního světa, <i>snímek King Kong (1933)</i> zhlédnutý
následující rok a působící na otevřenou dětskou fantazii a na budoucí vztah k
filmu mnohotvárnou silou filmového triku a stěžejní vliv Romerovy hororové
satiry <i>Úsvit mrtvých </i>(1978), která
závislost na filmovém médiu doplnila o zárodky choromyslné poetiky čerpající
z hektolitrů temně rudé krve a zábavně nechutných detailů. První projevy
Jacksonovy filmařské horečky se ještě překrývaly s nevinnou dětskou hrou.
Rozpohybovaná plastelína sice zahrnovala motivy jako monstra, bitvy druhé
světové války či útoky zombies, ale stále nesla rysy přirozeného opojení ze
schopnosti vdechovat život nehybné hmotě. Dětské hry však postupně nabývaly
stále větších rozměrů a horečka nezadržitelně stoupala: zahrada rodinného domu
se díky velkorysé podpoře ze strany rodičů proměnila ve válečné bojiště
zjizvené zákopy, místní hřbitov posloužil jako ideální kulisa pro útoky oživlých
mrtvol. Krátký němý snímek <i>The Valley</i>
(1976), který Jackson natočil v pouhých patnácti letech a v němž
nechal skrze časoprostorovou trhlinu zaplavit novozélandskou krajinu
mytologickými bytostmi vypůjčenými z filmu <i>Jason a Argonauti</i>, již nebyl pouhou hrou před filmovou kamerou.
Jeho odvysílání v rámci televizní série <i>Spot on</i> bylo jistě velkým zadostiučiněním a silným podnětem pro
cílevědomý rozvoj Jacksonových filmařských schopností.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nezvratnou diagnózu poskytl až osud
snímku <i>Bad Taste – Vesmírní kanibalové </i>(1982-1987),
zpočátku desetiminutového a motivicky zcela původního počinu hrazeného
z Jacksonova výdělku u lokálních novin. Mladíkovi příbuzní, kamarádi a
sousedé byli nakaženi jeho ryzím filmovým nadšenectvím a dobrovolně vstoupili
do realizace černohumorné historky o obyvatelích malého městečka, kteří se
nečekaně stávají hlavními chody ve fast-foodu vedeném mimozemskými vetřelci.
Pouhý víkendový rozmar skupinky venkovanů ovšem záhy začal přerůstat všechny
myslitelné hranice. Množství natočeného materiálu a zpochybnění mezí amatérské
tvorby díky mezinárodnímu úspěchu hororu Sama Raimiho <i>Evil Dead</i> přivedlo Jacksona na myšlenku vytvořit z <i>Bad Taste</i> celovečerní snímek. Ten
nakonec získal nejen podporu od právě vzniklé Novozélandské filmové komise, ale
po čtyřech letech natáčení se mu podařilo proniknout na filmový trh festivalu
v Cannes a dosáhnout díky tamějšímu ohlasu široké mezinárodní distribuce
v časovém horizontu pouhých 48 hodin. Jacksonova prvotina se tedy stala
důkazem toho, že vrozená invence a nápaditá improvizace jediného člověka bohatě
stačí k téměř okamžitému zisku statutu celosvětového kultu. I ona tak
ukázala cestu řadě snímků s takřka nulovým rozpočtem, které později potkal
podobně zářný osud. A to stačilo jen přetvořit hliníkové trubky v ničivé zbraně,
matčinu troubu využít k tvorbě zrůdných masek a na koleni zhotovit profesionální
studiové vybavení: kamerový vozík, jeřáb a dokonce Steadycam. A samozřejmě vše povýšit absurdním humorem
v nezaměnitelném propojení s všudypřítomnými a překvapivě spektakulárními
gore efekty, tedy tím, co se stane nezaměnitelnou značkou prvních Jacksonových
snímků plných vybuchujících hlav a vyhřezlých útrob. </div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; margin-bottom: 7.5pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 7.5pt; mso-outline-level: 1; text-align: justify;">
Jackson
tedy v pouhých dvaceti šesti letech získal status žádaného tvůrce topícího
se v množství filmových nabídek, mezi nimiž se již skvěla i pozvánka do
Hollywoodu. Triumfující filmový maniak ovšem v této chvíli odhalil i další
výrazný rys své osobnosti – nevyzpytatelnost, jež nabývá až provokativního
rozměru. Odmítl všechny lákavé smlouvy, zůstal na novozélandské půdě a vrhl se
na realizaci dalšího nízkorozpočtového filmu <i>Meet the Feebles</i> (1989), tentokráte s roztomilými dětskými
loutkami à la <i>Sezame, otevři se</i>. Jejich
bizarně zvrhlá show znamenala jednoznačnou odpověď - velkolepě zdvižený prostředníček
namířený na americký zábavní průmysl. Tragická romance zhrzené hrošice totiž přerůstá
v satiru nejtvrdšího kalibru, v níž je odvrácená strana slávy ukázána
i na postavách žabáka, který si léčí trauma z vietnamské války tvrdými
drogami, králíka s pohlavní chorobou či paparazzi mouchy milující špinavé
záchodky. Ve výbušné směsi zvrácených epizod se tak na sebe vrší pornografické motivy,
fekální humor, pokleslá muzikálová čísla i okázalý sadismus dominující
především závěrečnému krvavému masakru. I přes skečový charakter a viditelnou
Jacksonovou snahou uplatnit vlastní nápad za každou cenu snímek přeci jen
znamenal krok vpřed k plnohodnotnému filmovému vyprávění. Stejně jako
v předchozím případě se mu podařilo zaujmout zahraniční distributory i
festivalové dramaturgy a svým ironickým nonkonformismem utužit kultovní status
režiséra, který se rozhodl držet vlastní cesty.</div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; margin-bottom: 7.5pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 7.5pt; mso-outline-level: 1; text-align: justify;">
Na
dalším Jacksonově počinu je ovšem zřetelné, že přeci jen disponoval vyššími
ambicemi a nehodlal setrvávat v pozici krajně nezávislého tvůrce věčně
balancujícího na pomezí amatérské tvorby a filmového průmyslu. Černá zombie
komedie <i>Braindead - Živí mrtví (1992)</i> už se dá
s klidným svědomím označit za zcela profesionální dílo, ačkoliv ani ono se
nevzdává gejzírů oslepivě rudé krve a bezuzdných nápadů hodných filmového
šílence bez svěrací kazajky. Díky režisérově účasti na semináři věhlasného
příběhového analytika Roberta McKeeho ovšem tento snímek oproti předchozím
dílům nepostrádá pevný řád vyprávění a přehlednou dějovou linii s omezeným
počtem psychologicky definovaných postav. Nekomplikovaný příběh zamilovaného
mladíka, jehož životnímu rozletu dravě brání panovačná matka, shodou náhod
proměněná v polozvířecí zombie, navíc úspěšně vzdoruje cejchu béčkové
podivnosti. Ironické převyprávění oidipovského konceptu pohrávající si
v některých motivech s psychoanalytickou symbolikou, parodické odkazy na Hitchcockovo
Psycho i hodně svérázná pocta humorným eskapádám Bustera Keatona spíše filmu
přisoudily status zralého a inteligentního díla. A to navzdory takřka
neustálému průtoku hektolitrů krve, které z <i>Braindead </i>učinily pravděpodobně nejkrvavější snímek dějin
kinematografie a z vrcholné scény s vraždící sekačkou v rukou
hlavního hrdiny nejšílenější gore orgie všech dob (300 litrů prolité filmové
krve je toho zajisté nejpádnějším důkazem). Potom se ani nelze divit, že
do americké distribuce snímek pronikl jen s odřenýma ušima a
s obávaným označením R, což stále nebránilo tomu, aby cenzorské nůžky
odstranily plných 19 minut nejbrutálnějších scén.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Je těžké si představit, že by
Jackson ve svém dávkování zvrhlého humoru a tréninku divákova žaludku mohl
zajít ještě dále. Obrazně řečeno, <i>Braindead
</i>(1992) spíše než dávkování připomínal protrženou hráz, z níž se
nezadržitelně valí masa přebujelého hnusu. Všechny představitelné limity byly
pokořeny a nezbývalo, než se vydat jiným směrem. I to je možný výklad náhlého
zvratu v dosavadní Jacksonově tvůrčí linii. Důležitou roli tentokrát
sehrála i ženská iniciativa. Jacksonova manželka, scenáristka Fran Walsh
spoluodpovědná za poslední dva gore úlety i za všechny následující režisérovy
počiny, nastavila výhybku na zcela jinou kolej, když svého muže nadchla pro
letitý případ z novozélandské černé kroniky. Ke všeobecnému překvapení nebyl výsledkem
další šokující splatter, ale subtilní ba přímo jímavé drama <i>Nebeská stvoření</i> (1994), jehož na Oscara
nominovaný scénář vznikal pečlivým výzkumem motivací dvou nezletilých
novozélandských vražednic z padesátých let. Místo policejních záznamů a
článků z tisku však jako hlavní pramen pro hledání „pravdy“ posloužil
zachovaný deník jedné z dívek. Syrově ztvárněný příběh dotýkající se tématu
ubíjené sexuální identity a nezlomitelného přátelství dal v pravidelných
ponorech do sdíleného vnitřního světa obou protagonistek vyniknout zcela novému
rozměru<i> </i>Jacksonovy kreativity. Mistrovství
bezprostřední invence ustoupilo fantazii a obrazotvornosti schopné vytvářet zcela
nové světy odtržené od všední reality. Surreálně snová představivost dívek zaujala
Jacksona více než objektivně pojatá historie jednoho zločinu. Svůj vstup na
půdu fantazie tedy příznačně vykonal skrze stopování motivů právě
v nevinné oblasti zjitřené dívčí představivosti, která svou silou nakonec
přerůstá v přijatelnou obhajobu matkovraždy (ano, Jackson i zde neváhá
provokovat) a vina padá na vrub svazujících společenských konvencí. Originálně a působivě ztvárněná tematika
„coming of age“ se stala hitem filmových festivalů a definitivně zařadila
Jacksona mezi renomované tvůrce.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
V tento zlomový moment Jacksonovy
režisérské kariéry se ovšem opět projevila jeho provokativní nevyzpytatelnost.
Ačkoli dveře Hollywoodu byly již podruhé otevřeny dokořán, jeho další kroky
nevedly za oceán nýbrž – na televizní obrazovku. Možná v něm stále
doznívala trpká zkušenost s psaním scénáře k šestému dílu <i>Noční můry v Elm Street</i>, jenž byl
zakázkou následující ihned po úspěchu filmu <i>Braindead</i>.
Jeho vize stárnoucí hororové ikony vzdorující ve snovém světě z posledních
sil partě teenagerů byla odmítnuta již v počáteční fázi a nakonec
nahrazena konkurenčním scénářem ztvárněným debutující režisérkou. Výsledný
spletenec absurdních situací nenápaditě kopírujících motivy předchozích dílů zdaleka
neznamenal důstojnou tečku za kultovní sérií, ale spíše předsmrtné křeče v nejtemnějších
hlubinách béčkové kinematografie. Úsilí zaměřit tvůrčí ambice jiným směrem tak
možná má své kořeny v Jacksonově poznání, že osobitá poetika jeho prvních
snímků by se v rámci amerického filmového průmyslu stěží uplatnila jinde
než na úrovni béčkových produktů závislých spíše na přízemních představách
producentů. Nedůvěra v zákonitosti této mašinérie se projeví opětovným
stažením do ulity vlastního hračičkovství a podvratné nápaditosti, které nyní mohou
přejít do vyšší sféry. Díky tvorbě snového světa pro film <i>Nebeská stvoření</i> Jackson propadne kouzlu digitálních triků a
možnosti jím založeného trikového studia WETA bohatě uplatní právě
v mystifikačním dokumentárním snímku <i>Zapomenuté
stříbro</i> (1995) natočeném pro novozélandskou televizi. Právě přednosti počítačových
efektů společně s předpřipravenými rozhovory s filmovými odborníky,
seriozním komentářem a fyzickými zásahy do údajně znovuobjeveného filmového
materiálu zde posloužily ke stvoření fiktivního průkopníka moderní
kinematografie. Portrét smůlou provázeného novozélandského rodáka Colina
McKenzieho - zapomenutého vynálezce zvukového i barevného filmu - byl podán tak
přesvědčivým a sugestivním způsobem, že předem neinformované televizní publikum
snadno podlehlo hravé mystifikaci.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Možnosti nové technologie jsou
Jacksonem hned následující rok bezezbytku využity v hororové komedii <i>Přízraky </i>(1996). Čiré nadšenectví, které
dokázalo vytvořit zcela nový svět či alternativní filmovou historii
prostřednictvím jediného počítače, v tomto prvním režisérově velkorozpočtovém
snímku ztratilo mnoho z objevného průzkumu nové půdy. Společnost WETA se
rozrostla díky vstupu amerických investorů ve velkou trikovou laboratoř se
špičkovým vybavením. Původní scénář pro televizní sérii Roberta Zemeckise <i>Příběhy ze záhrobí </i>totiž oslovil tohoto producenta
natolik, že si vyžádal jeho přepracování odpovídající celovečerní stopáži.
Jacksonovi nakonec byla svěřena i režie, a ačkoli si vymohl natáčení na půdě
Nového Zélandu, svěřený rozpočet několikanásobně překračující náklady jeho
předchozích snímků jej tentokráte zcela zbavil nezávislého rozhodování.
Výsledkem byla spíše průměrná a poměrně dietní duchařská podívaná. Jackson
v ní sice navazuje na své předchozí úspěchy nepřeberným množstvím
parodických odkazů, psychoanalytických narážek a prvky slapsticku, ale již ne
v šokující formě protržené hráze, nýbrž v podobě líně plynoucího a
přílišně se rozlévajícího dějového toku. První uskutečněný vstup na půdu
amerického filmového průmyslu nakonec skončil přesně tím, čemu se Jackson
snažil již před několika lety vyhnout. <i>Přízraky</i>
disponují všemi znaky producentského filmu a vzhledem k nutným ohledům na
nároky americké distribuce nakonec postrádají řadu původně natočených scén
přivádějících na scénu staré známé gore efekty. Výsledná mírně mrazivá rodinná
podívaná ve stylu <i>Krotitelů duchů</i> se
přesto opět nevyhnula označení R, čímž se zcela minula s cílovou skupinou.
I vlivem nešťastného přesunu premiéry z Halloweenu do společnosti letních
trháků pokryly nakonec americké tržby jen tak tak polovinu rozpočtu. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Peter Jackson ovšem i přes řadu
nešťastných okolností obstál v nevděčné roli debutanta na půdě Hollywoodu
a ještě roku 1996 získal lukrativní zakázku, které vzhledem k výše
předestřené anamnéze mohl těžko odolat. Zakázka na scénář nové verze <i>King Konga</i> pro studio Universal se díky
kvalitně odvedené práci rozrostla i na režijní realizaci, ovšem příliš ostrá
konkurence již natáčených snímků <i>Godzilla</i>
a <i>Velký Joe</i> nakonec první Jacksonův
velkofilm odsunula na neurčito. Ovšem v té době již na vlastní pěst inicioval
projekt, který ve výsledku pohltil šest let jeho života. Roku 1997 se mu
podařilo získat práva na Tolkienovu trilogii <i>Pán prstenů</i> díky spolčení s progresivní společností Miramax,
která je jako jediná mohla získat od jejich vlastníka – Saula Zaentze,
producenta animované adaptace těchto předloh natočené roku 1978. Jackson se
hned pustil do psaní scénářů, avšak Miramax si nemohl dovolit příliš zdlouhavou
preprodukci a původní plán rozdělit příběh do dvou dílů nakonec celý projekt
zredukoval na jediný film. Nutnost podílet se na něčem, co režisér ironicky
nazval „Reader’s Digest Lord of the Ring“, nakonec vedla k intervenci
Jacksonova schopného manažera. Tomu se podařilo přesvědčit Miramax, aby poskytl
čtyřtýdenní lhůtu, v níž by se jeho klient pokusil najít vstřícnějšího
producenta. O projekt projevila překvapivě zájem malá společnost New Line
Cinema s lákavým plánem natočit tři filmy namísto původního diptychu, a i
když právě její vedení nedávno odmítlo Jacksonův scénář k <i>Noční můře v Elm Street</i>, nyní do
cesty nekladlo žádné překážky. Na podzim roku 1999 tak začíná vznikat
v téměř naprosté tvůrčí svobodě a s 300 miliony dolary na kontě (což
byl dvojnásobek prostředků, které mohl poskytnout Miramax) dosud nejepičtější
filmová sága (<i>Pán prstenů:</i> <i>Společenstvo prstenu - 2001, Pán prstenů:</i>
<i>Dvě věže - 2002, Pán prstenů:</i> <i>Návrat krále – 2003</i>). Jak již bylo
řečeno v úvodu, nezvyklé produkční zázemí vzdálené diktátorskému režimu
hlavních hollywoodských hráčů i v případě této riskantní velkoprodukce překvapivě
zachovalo přístup uplatňovaný u výrazně osobitých nezávislých filmů. Peter
Jackson tak mohl do realizace zapojit i jím vlastněné novozélandské filmové
společnosti, zachovat komorní způsob natáčení a využít tak prostor i pro
uplatnění okamžitých nápadů. I přes posvátnou věrnost předloze si do série
našel cestu potrhlý Jacksonův humor a jeho slabost pro groteskní vzhled
různorodých kreatur. Toto osobité pomrkávání ovšem nijak neoslabilo dominantní
tón trilogie, která působivě předestřela absolutní konflikt dobra a zla
v jeho čiré osudovosti a především v poslední části jej naprosto
přirozeně prolnula s psychologickou drobnokresbou individua, nesoucího na
svých bedrech celý osud budoucích pokolení. <i>Návrat
krále</i> odměněný jedenácti Oscary, včetně sošky pro nejlepší film, jasně
potvrdil, že epické dobrodružství plné velkolepých bitev může získat statut seriózního
díla odpovídajícího kritickým požadavkům filmového panteonu. Jakmile
v třetím díle přešly „globální“ události Středozemě pod perspektivu vnitřního
konfliktu, jenž dosahoval rozměrů apelativních antických tragédií, Jackson se
v očích kritiků dotkl svého tvůrčího zenitu a adaptace „nezfilmovatelného“
díla rázem získala nádech kongeniálního souznění.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Škoda, že v tomto vrcholném
okamžiku Jacksonovy filmové kariéry nelze udělat tři tečky a oddat se stejně
jako před deseti lety napjatému očekávání, jakým směrem povedou jeho další
kroky. Bohužel z jednou dosaženého vrcholu vedou už pouze cesty do nižších
poloh a Jacksonovy následující kroky se nečekaně vydaly po té nejschůdnější a
nejzabezpečenější. Poslední dekáda je tedy poznamenaná Jacksonovým definitivním
vstupem do systému velkých amerických studií, jejichž nadstandardní přísliby
asi byly příliš silné na to, aby se k nim i tentokrát obrátil zády či
alespoň bokem, jak ještě nedávno bylo jeho stylem. Výsledkem byl rapidní ústup režiséra
od tvůrčího hazardu i ztráta jeho imunního postoje vůči vnějším požadavkům, jenž
se doposud zábavně projevoval v režisérově nevyzpytatelném nadhledu. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ztráta osobitosti se v menší
míře projevila už ve snímku <i>King Kong</i>
(2005), jehož realizace byla Jacksonovy znovu nabídnuta prozíravým studiem
Universal, které ihned zareagovalo na miliardové tržby tolkienovské trilogie. Nabídnuté
záruky byly možná až příliš velkorysé: poskytnutý rozpočet téměř dosáhl nákladů
celého <i>Pána prstenů</i> a Jacksonovi byla
předem vyplacena částka dvaceti milionu dolarů, nejvyšší režisérský plat
v dějinách filmu. Velkorysou stopáž filmu z důvodu této možná až přílišné
finanční záštity vyplňují především nestřídmé souboje digitálních stvoření,
postrádající vynalézavost raných Jacksonových masakrů a příliš spoléhající na
klíčovací plátno. Okouzlující a upřímná oslava poctivé klasické filmařiny, zastupovaná
postavou neohroženého režiséra, tak nakonec zůstává spíše nostalgickým dějovým
motivem, než vlastním Jacksonovým přínosem. Snaha obohatit přímočarou
romantickou linii mezi kráskou a zvířetem vzrušujícími epizodami, které by
odpovídali režisérově velmi náročné představě „únikového filmu“ nakonec nemají
daleko k epizodickému ohňostroji <i>Bad
Taste</i> či <i>Meet the Feebles</i>.
Obdobné dramaturgické problémy budou doprovázet i všechny následující režisérovy
snímky, ale oproti jeho rané tvorbě už nezavání nadšeneckou zaslepeností, spíše
ztrátou střízlivosti pod tlakem nyní velmi snadno naplnitelných představ. Ředěním
původní vize pod rukama stovek počítačových techniků ale nadobro mizí to
nejdůležitější – Jacksonovo tvůrčí krédo „udělej si sám“, bez něhož prázdná
přehlídka střetávajících se jedniček a nul ztrácí přitažlivost a na ploše tří
hodin atakuje nejen postavy, ale i diváckou trpělivost.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jacksonův filmový svět tedy
začala nebezpečně pohlcovat digitální prázdnota, která se v případě jeho
dalšího snímku, adaptace knižního bestselleru <i>Pevné pouto (2009)</i>, dotkla nejzazšího stupně vakua. Příběh sexuálně
zneužité a zavražděné dívky, která uvízne na hranici mezi nebem a zemí a z ní
sleduje pátrání po vrahovi i hrozící rozpad vlastní rodiny, připomínal svou
oscilací mezi žánry thrilleru a fantasy záměrný návrat k úspěšnému
modelu <i>Nebeských stvoření</i>. Zatímco
toto spojení poprvé fungovalo zcela organicky a výrazně podporovalo Jacksonovu
argumentaci v případu znovu otevřeném na filmovém plátně, nyní vedle sebe
stály dvě linie vytvářející spíše dramaturgický zmatek. Pozemský děj byl
převyprávěn v podobě rozvláčné detektivky s izolovanými prvky
rodinného melodramatu, zatímco zásvětní prostor ubíhal kamsi mimo a místo
průsečíků nabídl pouze falešnou naději dávkovanou skrze nepřesvědčivou
esoteriku a vyumělkovanou estetiku wallpaperů pro Windows. Kritika
nešetřila ironií a v mnoha případech <i>Pevné
pouto</i> uvrhla do spodní čtvrtiny hodnotící škály. Reakce, které snímek
například označily za „zároveň děsivý a nasládlý, střídavě natahovaný a prudký,
někdy dojemný a často směšný“ nemohly Jacksonovy odpustit především krajní
nevyrovnanost vyprávění i celkové vize, tedy problém přítomný již u <i>King Konga</i>.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Peter Jackson byl již od svých
raných filmařských začátků schopen nejenom přijímat zdánlivě nedosažitelné
výzvy, ale rovněž je svým přirozeným tvůrčím naturelem i naplnit. <i>Pevné pouto</i> však znamenalo první prohru
a to především kvůli neochotě riskovat a neuctivě prosadit vlastní pohled.
Rozhodnutí adaptovat problematickou avšak mnohými milovanou předlohu přímočarou
cestou, kterou filmové plátno jednoduše nedokázalo unést, povážlivě zakymácelo
Jacksonovým renomé samorostlého génia.
V duchu nečekaně zvolené cesty nejmenšího odporu se ovšem nesl i
již připravovaný návrat do Středozemě. O
adaptaci Tolkienova <i>Hobita</i> se začalo
jednat roku 2006, avšak vzhledem k právním sporům mezi New Line Cinema a
Jacksonovou novozélandskou produkcí byla možnost další spolupráce silně
ohrožena. Vyhlášený bojkot internetových fanoušků napomohl tomu, aby vedení
americké společnosti změnilo názor a Peter Jackson se mohl na původně dvojdílné
sérii podílet alespoň jako scenárista a výkonný producent. Oslovený režisér
Guillermo del Toro vzhledem k produkčním průtahům ovšem z projektu
odešel a jeho novozélandský kolega od něj krátce nato oficiálně převzal žezlo. Přitažlivá
možnost zopakovat vrcholné číslo své kariéry nyní už ale nespočívala pouze
v Jacksonových rukou. <i>Hobit</i> již nebyl
odvážně hozenou mincí malé společnosti, ale předem očekávanou událostí sezóny
vznikající pod taktovkou studia MGM. Kdoví, zda právě tento dohled předurčil novou
sérii k tomu, aby se nenápadně zařadila do rozsáhlého portfolia
instantních letních blockbusterů. Či něčím přispěla i změna Jacksonových ambicí,
v nichž nedotknutelnost osobního vkladu vytlačila nová představa filmové tvorby
jako zaujetí odosobněné božské pozice, jejíž vůle je vykonávána bezpočtem
podřízených složek? Stejně jako v případě <i>Návratu krále</i> bude lepší s rozhodným soudem počkat až na závěrečný
díl, který by mohl obdobným způsobem postavit celou trilogii do příznivějšího
světla. Přesto nelze přehlédnout varovné příznaky, jež svědčí o tom, že se
osobní zaujetí bezezbytku přesunulo z konstrukce fikčního světa na stranu
diváka, s nímž probíhá komunikace téměř výhradně na základě zábavných
atrakcí. S tím souvisí i zásadní změna v determinaci vyprávění: nové projekční
technologie se totiž nepodřizují jeho definitivní podobě, nýbrž ony samy určují
způsob, tempo i celkovou strukturu podání příběhu. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jakcsonova prapůvodní radost
z invence nyní dosáhla své třetí fáze: zbavené díky rozbujelým možnostem
CGI technologií rozměru nerovného a naplňujícího souboje s realizačními
překážkami a tím i bezprostředního osobního zájmu. Dlouho přetrvávající dětská
víra v možnost dosáhnout vlastní vůlí i nemožného nakonec zanikla pod
dosaženým vědomím, že nyní je možné vše, tak proč toho nevyužít. Pohon
Jacksonovy niterné obrazotvornosti a tvůrčího elánu se vzestupem jeho
novozélandského technologického impéria a přístupem k bohatým zdrojům
hollywoodských studií paradoxně zadrhnul. Filmy, které samy o sobě fungovaly
jako doklady horečnatého úsilí dosáhnout vlastní vize, vystřídaly snímky
nabízející vize již hotové, nabídnuté na stříbrném podnose divákovi, který chce
ve tmě kinosálu jen hltat další a další chutná sousta. Sebestřednost zaujatě
tvořícího režiséra, která v sobě od počátku nesla i přitažlivou
bezohlednost vůči publiku (a to nejenom v oblasti žaludku), se tak proměnou
produkčních možností změnila ve velkorysou pozornost. Peter Jackson hold již dávno
není tím škodolibým maniakálním podivínem, jako na počátku tohoto příběhu.
Hollywood mu poskytl plnohodnotnou socializaci, dal mu lekci slušného chování
v rámci přijatých pravidel a rovněž jej naučil jak působit divákům radost
a dotýkat se nikoli jejich žaludečních štáv, ale srdcí. A te zarostlého
tlouštíka s úsměvně kulatými brejličkami a velmi ležérním stylem oblékání
se stal pohledný elegán s pečlivě zastřiženým fousem pózující před fotografy v luxusních
oblecích. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
K rozhodnutí pojmout portrét
Petera Jacksona částečně jako pseudopsychologickou zprávu zahrnující i hypotézy
a subjektivní hodnocení, sváděla snaha hlouběji porozumět jeho zvláštní
kariérní cestě, která vlastně nyní dosáhla zcela protikladného pólu jejího
výchozího bodu. Pokud je však vhodnější zachovávat odstup a držet se
objektivnějších faktů, konečné konstatování rozhodně nebude tak hořké. Aktuální
Jacksonův filmový počin, trilogie <i>Hobit</i>,
totiž, co se týče diváckého zájmu, nikterak nezaostává za enormními tržbami <i>Pána prstenů</i>, a kritické hodnocení i
přes jistou rozkolísanost přiznává prvním dvěma dílům alespoň status solidního
a přijatelného počinu plnícího přísné požadavky kasovního hitu. Recenzenti ale
především sdílejí názory o vzestupné kvalitě série i naději, že by její
vyvrcholení mohlo uspokojit i vyšší nároky. Jackson tedy nadále zůstává žádaným
tvůrcem, po jediném debaklu nad ním nikdo nezlomil hůl a i do budoucna je jeho
jméno spjato s áčkovými projekty (<i>The
Adventures of Tintin: Prisoners of the Sun</i>). Navíc alespoň svými
producentskými aktivitami dává najevo, že kořeny jeho vlastní tvorby nebyly
ještě zcela přesekány. To plně dokazuje podpora Neilla Blomkampa, jehož
originální sci-fi debut <i>District 9</i>
(2009) překonal svým úspěchem mnohé větší projekty právě díky chytrým
filmařským nápadům a nezastíranému béčkovému nádechu, který okázale upozorňoval
na mezery v rozpočtu. Nenese sebou právě tento ojedinělý důkaz
přetrvávající věrnosti vlastním tvůrčím východiskům nakonec tu největší nadějí,
že příběh jedné nevyzpytatelné tvůrčí cesty ještě zdaleka nespočinul na mrtvém
bodě?</div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-21225005856650328232014-01-02T00:58:00.002-08:002014-01-02T00:58:58.282-08:00Filip Klouda: Peter Jackson<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Hračička, snílek a tak trochu blázen. Všechna tyto přízviska si za svou dlouholetou kariéru vysloužil Peter Jackson od kolegů i filmových kritiků. A i když se do paměti široké veřejnosti vryl až natočením jedné z nejdůležitějších filmových trilogií všech dob, Pána prstenů, neobyčejným tvůrcem byl už od svých prvopočátků.<br /><br />První krůčky<br /><br />Jackson se narodil na Novém Zélandu v malém městečku jménem Pukerua Bay a už od dětských let byl fascinován filmem. Především láskou ke speciálním efektům se začala pomalu budovat jeho pozdější persóna technického perfekcionisty. Po zhlédnutí původní, již tehdy téměř čtyřicet let staré verze King Konga se do filmu zamiloval natolik, že se pokusil celý film přetočit za pomocí stop-motion animace. Kromě trikových spektáklů byl Jackson i velkým fanouškem hororového žánru, který se nakonec stal jeho vstupenkou do filmového světa.<br /><br />Už v šestnácti opustil Jackson střední školu a začal pracovat v místních novinách. To ho ale nikterak neoslabilo v jeho produktivitě. S kamarády totiž o víkendech točil svůj první celovečerní film s názvem Bad Taste – Vesmírní kanibalové. Z Bad Taste se vyklubala oslava Jacksonova zvrhlého smyslu pro humor v kombinaci s jeho bujnou režijní fantazií. Úspěch filmu byl takový, že když se Bad Taste objevilo na trhu filmového festivalu v Cannes, tak se okamžitě prodala distribuční práva do více než dvaceti zemí. Rozhodně ne špatný výsledek na film, ke kterému tvořil masky Jackson u matky v kuchyni a jehož herci nedostali povětšinou vůbec zaplaceno. Co je však nejdůležitější, úspěch Bad Taste dodal Jacksonovi energii a finance, aby mohl okamžitě rozjet svůj další filmový projekt. <br /><br />Sekačka, duchové a cesta k prstenu<br /><br />Jedním z mnoha režijních snů Petera Jacksona bylo natočit si svůj vlastní zombie horror. Tento nápad dostal po zhlédnutí legendárního Romerova horroru Noc oživlých mrtvol. Prostor se mu naskytl po natočení rozkošně brutálního druhého filmu Meet the Feebles, kdy už jeho nově založená produkční společnost (WingNut Films) stála na vlastních nohou. Výsledkem je fanoušky dodnes adorovaný a nesmírně populární splatter Braindead – Živí mrtví. Bezpochyby jeden z nejbrutálnějších filmů všech dob se ale podobně jako předchozí Jacksonovi snímky vyznačuje především svým důrazem na absurdní humor. S Braindead se váže i historka, která asi nejlépe charakterizuje Jacksona jako velkého zapálence a hračičku. Po poslední klapce Braindead mu zbylo ještě zhruba padesát tisíc dolarů z rozpočtu, a tak jednoduše připsal do filmu další scénu a ihned se vrhl do jejího plánování. Jen tak pro radost. <br /><br />Po Braindead se pomalu začalo proměňovat Jacksonovo postavení z „toho divného chlápka, co točí krváky“ na velmi respektovaného filmového umělce. Tuto proměnu započal natočením kriminálního dramatu Nebeská stvoření, kde se inspiroval skutečným případem vraždy na Novém Zélandu. Se svojí manželkou Fran Walsh napsal scénář, za který si oba posléze vysloužili Oscarovou nominaci. Úplné komercializace ale dosáhl až natočením zcela hollywoodské hororové komedie Přízraky pod producentskou rukou Roberta Zemeckise. Přízraky se ale zpětně jeví jako slepá ulička Jacksonovi kariéry. I přes angažování tehdejší superstar Michaela J. Foxe film finančně propadl a Jacksonova režie byla vzhledem k jeho předešlým projektům až překvapivě přízemní. Jackson tak pomalu vysel nad propastí Hollywoodu, která by semlela jeho neotřelý režijní styl a udělala z něj pouze režisérského pěšáka. V této době však Jackson získává práva na fantasy trilogii Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena. Možná i díky tomu nakonec do této propasti nepadá. <br /><br />Tam a zase zpátky<br /><br />Po uzavření tří-filmové smlouvy s New Line Cinema se rozjíždí natáčení Pána prstenů. V útlém věku byl Peter Jackson velkým fanouškem animované verze Pána prstenů a tak natočení této fantasy patřilo už delší dobu k jeho snům. Pro řady fanoušků knih bylo ze začátku nepřípustné, že režisér filmů, kde chlap běžně přejíždí sekačkou stovky zombie, se ujme tak legendárního díla, jako je Pán prstenů. Tyto hlasy však utichly okamžitě po premiéře prvního dílu a nedaly o sobě znát až do skončení celé trilogie. Za třetí díl Pána prstenů posbíral Jackson hrst Oscarů, mimo jiné za Nejlepší film a Nejlepší režii a plně tím podtrhl svou nově získanou pozici režisérské hvězdy. <br /><br />Díky monumentálnímu úspěchu Pána prstenů měl Jackson zcela volnou ruku při výběru svého dalšího projektu. Dává tedy smysl, že šáhl po své další dětské lásce a rozhodl se podruhé zremakeovat King Konga. I když King Kong ve finále rozhodně nebyl průšvih a dočkal se solidního komerčního i kritického úspěchu, tak nešťastná triková stránka notně poznamenala staronové dobrodružství tohoto slavného lidoopa. <br /><br /> <br /><br /> <br /><br />Po King Kongovi Jackson na chvíli sesedl z režisérské sesle a věnoval se produkční podpoře nových, nadějných filmařů. Tímto způsobem protlačil na světlo světa například talentovaného Neilla Blomkampa. Známý workoholik Jackson však nevydržel v ústraní příliš dlouho a začal připravovat adaptaci knihy Alice Sebold s názvem The Lovely Bones. Ta se ve finále dočkala spíše chladného přijetí a Jackson se naplno začal věnovat neodvratnému návratu do Středozemě – a to s adaptací Tolkienovi pohádkové fantasy Hobit. <br /><br />O adaptaci Hobita se sice mluvilo už při premiéře původní trilogie Pána prstenů, ale v jednáních mezi New Line Cinema a Peterem Jacksonem se dospělo k závěru až v listopadu 2007. Mexický režijní mág Guillermo del Toro se měl ujmout režie, ale po třech letech, kdy se projekt stále nepohyboval žádným směrem, byl nucen svou pozici opustit. Del Tora tak nahradil Jackson a vše směřovalo k dalšímu plnokrevnému a majestátnímu dobrodružství z magické Středozemě. Zda se Jacksonův návrat k Tolkienově látce vydařil více či méně je otázka na delší povídání. Jedno je však jisté, v každém záběru Hobita je vidět ten samý hračička, který před třiceti lety lítal s kamerou po městě a chtěl natočit co nejzábavnější zombie horror. <br /><br /> <br /><br /> <br /><br /> <br /><br /> <br /><br /> </div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-44009246484098049012013-12-30T11:46:00.002-08:002013-12-30T11:46:53.920-08:00Sandra Hezinová: Meze nevinnosti O hrdinech filmů Petera Jacksona<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Peter Jackson je bezesporu jedním z nejvýraznějších hollywoodských tvůrců současnosti. Přestože je znám především jako vlivný režisér a producent velkorozpočtových projektů, které vynikají po technické a scénáristické stránce, renomé si získal již svými novozélandskými nezávislými snímky. Dnes již kultovní splatter filmy Vesmírní kanibalové (1987), Meet the Feebles (1889) a Živí mrtví (1992) na jedné straně těží ze své záměrné neprofesionálnosti, na straně druhé však vynikají originálními trikovými sekvencemi a působivými gore efekty. Do širšího diváckého povědomí se držitel tří oscarů přesto zapsal až později megalomanskou trilogií Pán Prstenů (2001 – 2003) či kultivovaným remakem King Kong (2005). Jak si jsou vlastně tyto dvě odlišné části Jacksonovy tvorby podobné? <br /><br />Odhlédneme-li od rozdílných formálních konvencí, ze kterých v daných etapách režisér vycházel, vyjeví se, že jsou to především stejné motivy a stabilizované charaktery postav, co režisérský styl Jacksona utváří. Zatímco však témata filmů můžeme dobře popsat (např. boj dobra se zlem či objevování fantaskních světů), vlastnosti osob vystihujeme daleko hůře. To je způsobeno už tím, že se v Jacksonových filmech vyprávění mnohdy soustředí na větší skupinu osob, které se navíc kvůli své rozdílné nátuře dostávají do vzájemných sporů. Pokud se nicméně zaměříme výhradně na ústřední protagonisty filmů, jaké společné vlastnosti budou mít? A můžeme vůbec mluvit o něčem jako Jacksonově typickém hrdinovi? <br /><br /> <br /><br />Idealizovaný svět dětství<br /><br /> <br /><br />I když se může zdát, že není mnoho podobností mezi jednotlivými postavami, při detailnějším pohledu odhalujeme hned několik společných charakterových rysů. Ačkoli se uchopení hrdiny podřizuje vždy žánru daného snímku, jedná se totiž zpravidla o člověka typově podobného. <br /><br />Mnohdy se setkáváme s protagonistou pasivním, který neprojevuje zájem o dění mimo prostředí, ve kterém se pohybuje. Ať už budeme mluvit o Lionelovi z Braindead, který se pod vlivem své matky stará jen o chod domácnosti a do veřejného života se neumí zapojit, nebo Pauline, která v Nebeských stvořeních (1994) rodinu a okolí téměř neregistruje, můžeme je definovat jako figury neangažované. Ostatně ani Tolkienovští hobiti Frodo a Bilbo nevedou aktivní způsob života a jde jim v prvé řadě o to si zajistit pohodlí. Je nicméně příznačné, že okolnosti pokaždé tyto postavy z jejich lhostejnosti vytrhávají. Lionel se pouští po zmutování své matky do boje se skupinou zombie, Pauline začne s novou spolužačkou vymýšlet fantaskní příběhy a Frodo s Bilbem se připojují k dobrodružným výpravám. Oproti svým přátelům a společníkům, kteří vědí, kam a proč (v životě, na cestě apod.) směřují, jsou nicméně poněkud ztracení. Po většinu času se tak chovají neuváženě a impulzivně, neboť naslouchají spíše své intuici a instinktům.<br /><br />Zdráhání plně přejmout zodpovědnost koresponduje s dalším specifickým rysem Jacksoných hrdinů, kterou je dětinskost. Ve filmech potkáváme buď přímo dětské protagonisty (Nebeská stvoření, Pevné pouto), kteří před dospělostí utíkají do světa své fantazie, nebo dospělé, jež se chvilkami projevují neadekvátně svému věku. Je podstatné, že dětství je u Jacksona především opěvovaným obdobím nezávislosti, kdy se za každým rohem skrývá dobrodružství. Idealizace této etapy lidského života tak částečně i koresponduje s romantickým uchopením figur. Čtyři mladí hobiti z Pána prstenů, kteří jsou vybráni jako součást společenstva, se tak neprojevují infantilně, nýbrž nedočkavě a neukázněně.<br /><br />Teprve až zkušenosti, které během příběhu postavy získávají, je nutí postavit se problémům čelem, což osoby nevyhnutelně činí vážnějšími. Postupně přicházejí o iluze a dochází k bolestnému poznání, že se dříve či později musí vzdát svých dosavadních snů. Jednou z nejdůležitějších vlastností, kterou tudíž hrdinové během procesu osobního zrání nenávratně ztrácí, je právě zmíněný nevinný a nezúčastněný náhled na život. <br /><br /> <br /><br />Zlo v nás i mezi námi<br /><br /> <br /><br />Zcela zásadním momentem, který celý mechanismus proměny spouští, je setkání se zlými silami. Zlo na sebe u Jacksona bere zpravidla dvojí podobu; buď je vnějším ohrožením v podobě mimozemských kanibalů či armády skřetů, nebo negativní vlastností postavy. V prvním případě se do boje proti nepříteli pouští větší skupina lidí, která sleduje stejný cíl: ve Vesmírných kanibalech se jedná o záchranu naší planety, v Pánovi prstenů o klidný život ve Středozemi. Ideál, za nějž je nezbytné se bít, však může nabývat i více abstraktních podob, jako je tomu v Nebeských stvořeních, kde se dvojice dívek ve jménu svobody a vzájemné blízkosti bouří proti rodičům. <br /><br />Jak již nastíněná charakteristika hlavních postav napovídá, osobní záměry hlavních postav jsou v mnohdy v rozporu s většinovými požadavky. Protagonista se však může dostávat do konfliktu i se sebou samým. Nejnázorněji je vnitřní pnutí mezi dobrým a zlým Já viditelné na Frodovi Pytlíkovi, který na cestě k Hoře osudu odolává pokušení přivlastnit si prsten, jež má za úkol zničit. Zcela extrémní se pak stává přepínání mezi protikladnými polohami u schizofrenního Gluma, který kdysi býval hodným hobitem, stejný prsten mu ale pokřivil charakter. Právě touha po moci a s ní spojená sobeckost je u Jacksona vždy tou nejvýraznější špatnou vlastností. A i když tomu tak v počátcích jeho kariéry nebylo, postupně se stejně zavrženíhodnými staly amorálnost a zvrácenost, dříve zdroje komického efektu.<br /><br /> <br /><br /> <br /><br /> <br /><br />Jak se při zpětném pohledu do Jacksonovy režijní minulosti tedy ukazuje, ať už budeme sledovat hororový snímek s příměsí sci-fi prvků či adaptaci kultovního díla fantasy literatury, hlavní postavy si jsou podobné. Hrdiny příběhů jsou v jistém smyslu snílci, kteří věří v lepší budoucnost. Ztělesňují hodnoty tradičně připisované těm nejmladším – zvědavost, naivitu, důvěřivost. V této souvislosti není tudíž překvapivé, kolikrát již byl Peter Jackson označen za tvůrce, který svým způsobem zůstává stále dítětem. </div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-68308188150560167742013-12-29T02:59:00.001-08:002013-12-29T02:59:59.266-08:00Martin Šrajer: Diváci her, hráči filmů<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
NOVÝ FILMOVÝ HOBIT JE DALŠÍM DŮKAZEM TOHO, ŽE VIDEOHRY JIŽ ABSOLVOVALY DOSTATEK LEKCÍ FILMOVÉ VÝCHOVY, ABY MOHLY SAMY ZAČÍT MĚNIT TVÁŘ KINEMATOGRAFIE <br /><br />V příkřejších recenzích prostřední části hobití trilogie Petera Jacksona jsme se mohli dočíst, že Šmakova dračí poušť sestává z dvou a půl hodin záběrů na skupinu postav, které utíkají zleva doprava a zabíjejí při tom monstra. Film podle kritiků nedokázal obhájit přínos akčních konfrontací pro vyprávění. Vznikl tak dojem, že souboje slouží výhradně tomu, aby se hrdinové mohli s každou nově <br />uťatou skřetí hlavou stávat způsobilejšími k přelstění titulního draka. Společně s očividnou převahou CGI nad „živými“ natáčecími lokacemi byla epizodická vyprávěcí struktura pro autory uvedených recenzí důvodem odmítnutí Šmaka jako neinteraktivní fantasy RPG. <br /><br />Nepopírám, že Jacksonova nejnovější výprava do Středozemě v jistých ohledech funguje jako počítačová hra. Zároveň však tuto její charakteristiku nepovažuji za projev úpadku Hollywoodu, nýbrž <br />za příznak pozoruhodného jevu, který si zaslouží bližší prozkoumání. <br /><br />Hravé filmy<br /><br />Epizodické vyprávění Šmakovy dračí pouště odpovídá podobně roztříštěnému zážitku z hraní počítačových a konzolových her, které rovněž nepřipomíná plynulý vyprávěcí tok, ale spíše opakované vystupování z příběhu a vracení se do něj. Tuto skutečnost lze považovat za důsledek postupujícího sbližování filmů a her, ač zvolená organizace vyprávění hrami původně vůbec inspirována být nemusela. Samotná otevřenost filmu podobné interpretaci totiž svědčí o prostupnosti dnešního mediálního prostředí, v němž kinematografii již dávno nepatří vůdčí postavení. <br /><br />K průnikům prvků novějšího média do média staršího v posledních letech ostatně nedochází <br />výhradně ve filmech přenášejících na plátno postavy a prostředí z populárních her (Wing Commander, Tomb Raider, Silent Hill, Max Payne). Namísto využívání existujících licencí filmaři stále častěji adaptují pouze určité herní principy. <br /><br />Zachovat si Věčný svit neposkvrněné mysli pro hrdinu nápadité sci-fi romance kupříkladu znamenalo <br />projevit dostatek adaptability v každém z rychle se střídajících fikčních světů. Stejně musí reagovat <br />hráč her, které jsou na variabilitě prostředí zčásti založené. Akční thriller Expresní zásilka pro změnu <br />využívá herního mechanismu z řady akčních i strategických her, když režisér Josephu Gordonu-Levittovi během divoké cyklojízdy zacpanými newyorskými ulicemi několikrát umožní zastavit běh <br />času a promyslet si, která trasa pro něj bude nejrychlejší a nejbezpečnější. <br /><br />Jiné filmy, hravý Fantastický pan Lišák nebo konstantně gradující Tintinova dobrodružství, si z her vypůjčují specifický druh pohybu, zatímco komiksové adaptace Kick-Ass a Scott Pilgrim proti zbytku <br />světa nápadně využívají videoherní ikonografie. Akční filmy Sucker Punch, Světová invaze a Dredd <br />zas sestávají z několika volně provázaných misí, jejichž zdárné zvládnutí je podmínkou postupu do vyššího „levelu.“ <br /><br />Myslím, že i takto zestručněný výčet podporuje teorii, podle které hry přestavují nové „živoucí <br />umění.“ Tak vlivný herní teoretik Henry Jenkins označuje umění, jež je pro určitou dobu příznačné a výraznou měrou formuje naše způsoby vnímání reality i následné referování o ní. Stoupající počet filmů nasáklých herními principy zároveň potvrzuje jiný Jenkinsův názor, podle něhož jsou umělci pracující se staršími médii připraveni absorbovat herní estetiku. Jména dvou z nejlépe připravených <br />bychom nepřekvapivě nalezli v titulcích Hobita. <div>
<br />Herní spratci<br /></div>
<div>
Spolutvůrce Hobita Guillermo del Toro se již tři roky podílí na vývoji hororové videohry Insane. Její dokončení je sice kvůli nedávnému krachu vývojářského studia THQ nejisté, ale dobře dokládá del <br />Torovu snahu nenechat se svazovat možnostmi jednoho média. Peter Jackson, který osobně dohlížel na vznik akční adventury inspirované jeho King Kongem, potom v jednom rozhovoru přiznal, že ho hraní her dokonce baví více než sledování filmů. <br /></div>
<div>
Jak vidno, del Toro a Jackson se snaží držet krok s dobou a jít vstříc mladému, videoherně gramotnému publiku. Oba dva jistě vědí, jaký podíl na úspěchu žánrových snímků dnes má ohlas dětí digitálního věku a pilně proto pracují na image nerdů, kteří hrají videohry a využívají sociálních sítí. Není sporu, že tržbám Hobita napomohla silná fanouškovská základna, kterou Jackson po celé natáčení udržoval ve střehu prostřednictvím videodeníků z natáčení. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Ostentativnost, s jakou oba tvůrci dávají najevo svou vstřícnost vůči novým médiím, může představovat také výsledek programové snahy. Když si uvědomíme, že firma Rockstar díky simulátoru zločineckého života Grand Theft Auto V za jediný den utržila přes 800 milionů dolarů (čtyřnásobek víkendových tržeb Šmaka), není těžké si domyslet, že tržby herního průmyslu pro filmaře představují podobně lákavou metu, jakou je zlatem napěchovaná Osamělá hora pro trpaslíky z Hobita. Toto chladně pragmatické hledisko každopádně nevylučuje, že sbližování filmů a her má i jiné příčiny. <br /></div>
<div>
Paul W. S. Anderson, režisér všech dílů videohrami inspirované série Resident Evil se označil za příslušníka generace filmařů, kteří trávili dětství hraním her. Lze předpokládat, že dříve či později <br />opravdu budeme mluvit o podobné skupině tvůrců, jakými byli v Hollywoodu na přelomu 60. a 70. let „filmoví spratci.“ Ovšem zatímco zřídlem estetiky snímků Martina Scorseseho, Stevena Spielberga či Francise Forda Coppoly byly starší filmy, následníci těchto „spratků“ by se stejným nadšením mohli čerpat nápady z her. <br /></div>
<div>
V úvodu zmíněné recenze na Šmaka dokládají ze, při posuzování her se nyní opakuje situace z počátku kinematografie, kdy byly adaptace literárních předloh a priori považované za méně hodnotné než předlohy samotné. Dle podobné logiky jsou dnes jako méněcenné vnímané filmy zanesené herními postupy. Jak se však toto letmé nahlédnutí do problematiky snažilo upozornit, pokládat hry nadále za podřadný prostředek k vyprávění příběhů by znamenalo zásadně podceňovat jejich skutečný význam v dnešním mediálním prostoru.</div>
<div>
<br /></div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-34547889999590855932013-12-27T02:36:00.004-08:002013-12-27T02:36:50.125-08:00Jana Čížkovská - portrét: Peter Jackson<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Ten nejupřímnější film je ten, který natáčíte sami pro sebe.<br /><br />Peter Robert Jackson se narodil 31. října roku 1961, v Pukerua Bay na Novém Zélandu.Na své rodné město Jackson vzpomíná jako na pitoreskní místo, s útesy a výhledy na moře. Úplný ráj dětské fantazie. Oba jeho rodiče byli britští imigranti, tatínek pracoval jako úředník a maminka zůstávala v domácnosti. Jacksonova rodina si pořídila první televizní přijímač, když bylo malému Peterovi 5 let. Od té doby jeho fascinace fikčním světem filmu jen rostla. Sledování sci-fi seriálu Thunderbirds a klasických hollywoodských filmů, mezi kterými dominoval King Kong, vedla až k vlastním filmovým experimentům. V 8 letech začal Peter Jackson natáčet první filmy. S pomocí 8mm kamery svých rodičů začal dokumentovat svět kolem sebe a natáčet první hrané filmy, ke kterým si psal i scénář. Z dětské hry na vojáky vytvořil zákopové drama na pozadí I. Světové války, přičemž zákopy skutečně vyhloubil na zahradě a jako vojáky obsadil své kamarády.<br /><br />V 16 letech Peter Jackson opustil státní střední školu Kapiti Coolege a začal si shánět práci. Jeho motivace byla jasná: sehnat finanční prostředky na další filmové projekty. Což se mu podařilo. Z práce tiskaře postupně ušetřil na 16mm kameru Bolex a s ní v ruce začal natáčet svůj první celovečerní film. Jako oddaný fanoušek sci-fi si vybral námět, který mu byl blízký: útok vetřelců na fiktivní novozélandské městečko, které pojmenoval Kaihoro. Vyšetřování zmizení jeho obyvatel odhalí útok mimozemšťanů, kteří chtějí své oběti použít jako hlavní surovinu v novém fastfoodovém řetězci. Film s bezpochyby originálním námětem vznikal kvůli omezeným finančním i časovým možnostem velmi dlouho. Po čtyřech letech práce ale spatřil světlo světa, nebo lépe řečeno tmu kina, film Bad Taste (Vesmírní kanibalové, 1987). V roce 1988 byli Vesmírní kanibalové uvedeni na MFF v Cannes, kde sklidili nečekaný úspěch a odstartovali tak Jacksonovu profesionální kariéru. <br /><br />V žánrově pestré mozaice Jacksonových filmů nepochybně vyniká i jeho druhý celovečerní film, Meet the Feebles, který je satirou na filmový průmysl a parodií slavné Muppet show Jima Hansona. Příběh padlé hrošice ve světě drog, pornografie a korupce sice řadu kritiků odpudil, nicméně setkal se s velkým diváckým ohlasem. Peter Jackson v žánrové a značně gore tendenci pokračoval i dalším filmem, kterým je hororová komedie Braindead (Živí mrtví). I zde se stejně jako u předchozích filmů podílel na scénáři, spolu se Stephenem Sinclairem vytvořili film, ve kterém stříkají všemožné tělní tekutiny na všechny strany a v krvi se téměř doslova utopíte.<br /><br />Nebeská stvoření a láska k fantazii<br /><br />V roce 1994 Jackson zcela odbočil od žánru hororu a scifi. Film Nebeská stvoření vznikl podle skutečné události z 50. Let. Dvě studentky, Pauline Parker a Juliet Hulme, tehdy velmi brutálně zavraždily matku jedné z nich, za účelem uchránění tajemství vztahu. Zapadlý kriminální případ udělal hvězdu nejen z Petera Jacksona, který se Nebeskými stvořeními přiblížil širšímu publiku a vepsal se do povědomí celosvětové filmové kritiky, ale i z tehdy ještě neznámé Kate Winsletové a Melanie Lynskey, představitelek hlavních rolí. Nebeská stvoření dovedla Jacksona poprvé i na předávání cen Americké filmové akademie, film byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší scénář. I přesto, že cenu ten rok nezískal ve prospěch filmu Pulp fiction, Jackson se definitivně etabloval jako nepřehlédnutelný a velmi ambiciozní tvůrce. Nebeská stvoření byla zajímavý i z dalšího pohledu: je to další film, na kterém spolupracoval se svojí manželkou Fran Walsh, ženou, která má neodmyslitelný podíl na vzniku a podobě Jacksonova nejúspěšnějšího díla, trilogie Pán prstenů.<br /><br />Splnit si dětský sen<br /><br />Peter Jackson podle svých slov miloval Tolkiena od dětství a celý život čekal, až někdo jeho romány zfilmuje. A protože čekal příliš dlouho, rozhodl se vzít věci do vlastních rukou. Myšlenka adaptovat Tolkienovo dílo se zrodila již na počátku 90. let, nicméně řadu let trvalo, než Jackson dosáhl dostatečné finanční podpory a co především: než se mu podařilo získat práva na Tolkienovo literární dílo. I přesto, že v průběhu 90. let natáčí ještě další filmy, z nich asi nejznámější je hororová komedie Frighteners s Michaelem J. Foxem v hlavní roli, věnuje prakticky celou dekádu přípravám na natáčení Pána prstenů. Postupně se z jednání s filmovými společnostmi profiluje jeho finální podoba: z původního návrhu diptychu se nakonec Jackson dohodne se společností New Line Cinema na vzniku trilogie, která bude ale natáčena kontinuálně jako jediné dílo. Natáčení začíná v roce 1999 a roce 2001 má premiéru první díl trilogie, Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Další dva díly, s podtituly Dvě věže a Návrat Krále jsou pak uvedeny v rozmezích dvou let. Jackson v Pánovi prstenů využívá vše, co již ve svých raných amatérských filmech dokázal, že umí precizně. Použití zvláštních efektů, obrovský cit pro detail, velmi temný humor v přístupu k násilí a obrovská vizuální poutavost celku. Pán prstenů se stal jedním z komerčně nejúspěšnějších filmů v dějinách kinematografie. Americká filmová akademie ocenila trilogii 25 nominacemi na Oscara, z nichž 16 snímek proměnil. <br /><br />Peteru Jacksonovi, který se Pánem prstenů stal jedním z komerčně nejúspěšnějších filmových režisérů na světě, se otevřela cesta k realizaci dalšího dětského snu: remaku King Konga, jehož původní verzi z roku 1933 od dětství obdivoval. Film vznikl v roce 2005 a dle očekávání, i King Kong se stal kasovním trhákem. Vydělal přes 600 milionů dolarů, tedy více než trojnásobek svého rozpočtu.<br /><br />Po zpracování románu Alice Seboldové Lovely bones (2009), se Jackson opět vrátil do světa Středozemě, který ho vynesl do hollywoodských výšin. První dva díly ze zamýšlené filmové trilogie podle románu Hobit byly již uvedeny a už teď je zřejmé, že ani po uvedení posledního dílu Peter Jackson ze svého piedestalu režisérské superstar nesestoupí.<br /><br /> </div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-27723235354019241682013-12-13T00:30:00.000-08:002013-12-12T15:32:21.823-08:00Druhý úkol: recenze<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizfL9XGJuk_RY9Dc1STwyUbB1zmc48_beH0XmIEtwFMUq6unc-n28mlnUIMOUFZdjEWlnMbfyTQrAklvEE8ky35JRSLYPwV3Ymk6oER8x5oh_UHCnqu8-gHGtfp0ZERcwBi0-nAcjpWyfU/s1600/1590545.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="112" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizfL9XGJuk_RY9Dc1STwyUbB1zmc48_beH0XmIEtwFMUq6unc-n28mlnUIMOUFZdjEWlnMbfyTQrAklvEE8ky35JRSLYPwV3Ymk6oER8x5oh_UHCnqu8-gHGtfp0ZERcwBi0-nAcjpWyfU/s200/1590545.jpg" width="200" /></a></div>
Novinářská projekce filmu <i>Hobit: Šmakova dračí poušť</i> se konala 11. 12. ve 14.00 - a společnost Warner Bros. deseti studentům katedry filmových studií FF UK - Šmačího modulu - laskavě umožnila účast (děkujeme!). Studenti mají recenzi v délce 4 500-4 800 znaků odevzdat do dnešního večera. Na pondělním setkání jsme se dohodli, že si mohou vybrat, jestli svůj text budou hypoteticky směřovat do deníku typu Lidových či Hospodářských novin, týdeníku Respekt či pánského / dámského časopisu (Maxim, Kůň a pes, Marianne apod.) </div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-14913175006635110082013-12-12T15:28:00.004-08:002013-12-12T15:28:41.097-08:00Recenze - Adam Kotaška: Fantazijní kouzlo vyprchává ze Středozemě<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Již od loňské premiéry Neočekávané cesty napjatě vyhlížené pokračování přináší směs očekávaného i nečekaného. Hobit: Šmakova dračí poušť překvapuje znepokojivým, otevřeným koncem, méně již pro prostřední díly filmových trilogií typicky temným laděním. V nevyhnutelném porovnání s jedničkou může zamrzet odklon od příjemné vypravěčské nenucenosti a odvážného pohádkového nádechu. Tam, kde první díl sázel na osvěžující snahy vyvolat úžas z poznávání vizuálně skvostných reálií fantastického světa Středozemě a spoluprožívání dobrodružné cesty hobita Bilba, čaroděje Gandalfa a třinácti trpaslíků za znovudobytím obsazeného království, dvojka vytěžuje ověřené recepty hollywoodské „blockbusterové školy“.<br /><br />S pominutím retrospektivního prologu, připomenuvšího motivaci trpasličího „exilového“ krále Thorina Pavézy k putování do Ereboru – někdejší domoviny svého národa, nabírá vyprávění jeho družinu právě tam, kde ji zanechal předchozí snímek – na dohled od Osamělé hory, v níž na kopcích zlata vyspává obávaný drak Šmak. I poslední úsek cesty však skýtá nemalou porci obtíží od útoku obrovitých pavouků mezi pokřivenými větvemi Temného hvozdu, přes věznění v sídle lesních elfů po nekonečné nájezdy skřetů potají formujících armádu v odlehlé ruině. Aby skřetí hrozbu prošetřil, opouští Gandalf společníky. V rozporu s jeho privilegovaným místem na plakátech se oblíbenému čaroději dostává trestuhodně málo prostoru. Podobně velký podíl na příběhu připadl vnadné elfce Tauriel (Evangeline Lilly proslula především díky seriálu Ztraceni), ač postavě nepocházející z literární předlohy J. R.R. Tolkiena, nýbrž zrozené ze snů režiséra Petera Jacksona. Mužskou složku publika tak usiluje uspokojit nejen přemíra soubojů, ale i sličná kráska, zatímco pro potěchu žen se z trilogie Pán prstenů vrací postava elfského lučištníka Legolase. Dojem nemalého ústupku ženskému publiku budí i v knize neobsažené citové pouto mezi elfkou a trpaslíkem.<br /><br />Společensko-kritická problematika mezirasových vztahů kupodivu nepůsobí nepatřičně mezi převážně nadčasovými mytologickými významy aspirujícími na univerzální platnost. Zprvu slibný motiv neortodoxní lásky ovšem postupem času upadá do laciného patosu. Jeho účast na závěrečné gradaci notně ubližuje údernosti finálního aktu, už tak rozmělňovanému paralelním vyprávěním. Právě na ztrojeném finále se nejpatrněji projevuje méně konzistentní vyprávění ve srovnání s minulým dílem. Ani Legolasovo zúčtování s vůdcem skřetů, ani měření sil mezi Gandalfem a vzmáhajícím se Nekromantem a ani snahy drakobijců přitom nedospívají ke kýženému završení. Nelze se tudíž zbavit dojmu, že ač byla dřívější Neočekávaná cesta popisována coby pouhý odrazový můstek pro daleko epičtější pokračování, o Šmakově dračí poušti to platí ještě spíše.<br /><br />Nastavovaným sledem akčních scén naštěstí občas probleskují kvality, které Jacksonovy tolkienovské adaptace vydělují z šedi akčních blockbusterů. Autentický dojem podmanivého fantazijního světa evokují zejména leitmotivické krajiny Nového Zélandu. Hlubší okouzlení vzbuzuje hudba Howarda Shora, která na sebe po většinu času neupozorňuje, i když ve vzácných okamžicích vyniknou osobitější jemnější skladby (The Woodland Realm, Thrice Welcome). Špičkovou úroveň výtvarné stránky mají oba prozatímní hobitovské filmy společnou. Nezapře se v ní pohádkovost adaptované látky, ač se jí filmaři snaží udolat strojenou velkolepostí. Vždyť co jiného je Temný hvozd, než začarovaný les, a co jiného Dol Guldur, než strašidelný hrad.<br /><br />Nade všechny prvky inspirované v pohádkách přirozeně vyniká drak. Hojným sekvencím se Šmakem se daří vykoupit většinu zmíněných neduhů už od prvních chvil, kdy se Bilbo vkrade do sluje pod horou. Napínavost Bilbova opatrného našlapování kolem spící nestvůry a následná „zdvořilostní konverzace“ s ní překonávají už dnes legendární hádanky ve tmě z jedničky. Šmak vystupuje jako plnohodnotná postava, co víc – vykazuje charisma a přitažlivost nejlepších padouchů filmové historie. Uznání patří jak trikařům zodpovědným za drakův imponující zevnějšek a schopnost chrlit oheň, tak ještě spíše Benedictu Cumberbatchovi za poskytnutí svého démonického barytonu (zde díky akustické úpravě spíše basu). Svým výkonem zastínil i temného pána Saurona, toho času střádajícího síly k nadcházející válce.<br /><br />Nejen neforemnou temnotou v Dol Gulduru se snímek podbízí fanouškům filmového Pána prstenů. Tolkienovské téma o korumpující síle moci a bohatství ustupuje přívalovým vlnám bohapusté akce. Chvílemi lze zahlédnout jeho stín v drakově bezmezné aroganci, v sobectví éterického krále elfů Thranduila a Bilbově lpění na prstenu. Pokud se ale Tolkien vyznačuje reputací tvůrce schopného velmi detailně definovat podstatu zla, filmové adaptace za literárním odkazem daleko nezaostávají a Hobit: Šmakova dračí poušť se pravidlu nevymyká.</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-21109282262823406842013-12-12T12:33:00.000-08:002013-12-12T12:44:15.000-08:00Recenze - Ondřej Jan Kosnar: Dobrodružný Hobit vítězí i podruhé <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
První díl filmového <i>Hobita</i> s podtitulem <i>Neočekávaná
cesta</i> se v době své premiéry nacházel v komplikované situaci. Jeho příchod
očekávala jak početná skupina fanoušků Jacksonovy předchozí středozemské
trilogie <i>Pán prstenů</i>, tak neméně velká komunita fanoušků Tolkienových
literárních děl. Snímek se tím octl v nezáviděníhodném postavení v němž se
křížilo hned několik druhů očekávání, jež logicky nemohl a s ohledem na
výsledné dílo ani nechtěl splnit. Rozkol ohledně kvality, který mezi kritiky i
fanoušky posléze vyvstal, pouze potvrzoval fakt, že dílo, které zdatně adaptuje
příběh odehrávající se ve stejném světě ale v knize, jež je napsána a pojata
úplně jiným způsobem to z hlediska recepce nebude mít lehké.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pokračování nazvané <i>Šmakova dračí poušť</i> se nachází v
pozici o něco jednodušší. Cestu mu vyšlapal starší bratr, který nastavil jak
nová pravidla, tak druh očekávání, která lze vyvíjet. Stejně jako první, i
druhý <i>Hobit</i> tak vědomě navazuje na tradici velkých dobrodružných filmů a
i v rámci těchto tradic je o poznání rozmáchlejší, velkolepější a atrakčnější.
Částečně zůstala i epizodická struktura vyprávění, nicméně zrovna zde se <i>Hobitovi</i>
dostalo jedné z důležitých úprav. Zatímco úvodní část filmu do značné míry
kopíruje vyprávěcí systém <i>Neočekávané cesty</i>, od předělu v podobě
bravurně vystavěné jízdy v sudech mění vyprávění tempo. Epizodická struktura se
nevytrácí, ale setkáním s Bardem Lučištníkem a Gandalfovým výletem do pevnosti
Dol Gudur dostává několik výrazných a vzájemně propojených jednotících motivů –
politický boj v jezerním městě Dol, naplnění trpasličího cíle vrátit se do
Ereboru a konfrontovat (výtečně ztvárněného) draka a sílícího Nekromanta s jeho
formující se armádou skřetů. Díky tomu působí film sevřeněji než <i>Neočekávaná
cesta</i>, aniž by ztratil cokoliv z její nadsázky a lehkosti.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Tímto přístupem se zároveň potvrzuje fakt, který se dal
odvodit už při sledování „jedničky“ - hobití filmy fungují mnohem soudržněji
jako celá trilogie (respektive hexalogie), než jako jednotlivé snímky. Některé
postavy a dějové zastávky se na plátně objeví relativně krátce a zkratkovitě,
jelikož se viditelně počítá s jejich rozvedením v posledním dílu a závěrečný
několikanásobný cliffhanger připomíná svou těsnou návazností na další film dvojici
matrixovskou dvojici <i>Reloaded </i>a <i>Revolution</i>. Jackson se na pouhou
ilustraci knih samozřejmě neomezoval ani v původních snímcích, ale <i>Hobit</i>
je více než obsahovou adaptací literárních předloh prostorem pro vybudování co
nejkomplexnější mytologie a dějinných souvislostí Středozemě jako celku.
Dominantní přístup „globální události ovlivňují jednotlivce“ definitivně
nahradil reverzní princip „jednotlivci svým jednáním rozehrávají globální
události“, jež teprve čekají na své osudové zakončení v <i>Pánu prstenů</i>.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Druhý<i> Hobit</i> si však stále udržuje kouzlo odlehčené
dobrodružné jízdy, která, neustálým přílivem podnětů a z kompozičního hlediska
brilantně vystavěných akčních scén nenechá diváka oddechnout. Ačkoliv celkový
tón snímku potemněl a do děje i stylu snímku pomalu prosakuje houstnoucí
atmosféra nadcházejících událostí, celková nadsazenost čerpající jak z knižní
předlohy, tak ze zmiňované tradice dobrodružných snímků dosáhla ještě věší
intenzifikace. Částečně se tak přibližuje k jednomu z neduhů, které provázely i
Jacksonem produkovaná a filmovému <i>Hobitovi</i> v lecčem příbuzná <i>Tintinova
dobrodružství:</i> atrakcí a neustálých podnětů je tolik, že je jimi film možná
až přesycen.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Na závěr je nutno podotknout, že <i>Šmakova dračí cesta</i>
poněkud trpí, pokud je diváku upřeno shlédnutí ve 3D. Zatímco <i>Neočekávaná
cesta </i>využívala třetího rozměru spíše pokradmu, druhý <i>Hobit </i>je
pravděpodobně první film, který se stává stává hůře sledovatelným v běžném
„plochém“ formátu. Nativní 3D, v němž byl snímek natočen logicky umožňuje větší
organizaci záběrů do hloubky, většinou hned do několika plánů současně, což je
v případě <i>Šmakovy dračí pouště</i> masivně využíváno především ve složitě
organizovaných akčních scénách. Při absenci třetího rozměru je tak jejich
znatelná část místy nepříjemně zmatená a nepřehledná, což je při míře invence,
kterou Jackson projevil při jejich výstavbě minimálně mrzuté.</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
I tak je ale druhá návštěva Středozemě ve společnosti Bilba
a jeho trpasličích společníků mimořádně osvěžující snímek, který opět
aktualizuje tradici dobrodružných snímků i svět filmové Ardy.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-70599503639363219812013-12-12T12:30:00.003-08:002013-12-12T12:30:53.788-08:00Recenze - Terezie Křížkovská: Peter Jackson znovu s Bilbem, tentokrát svobodněji, ale bez emocí<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<b>Půlnoční premiérou dnes vstoupil do kin druhý díl trilogie Hobit oscarového režiséra Petera Jacksona s podnázvem Šmakova dračí poušť. Návrat za neohroženou výpravou k drakem zpustošenému království trpaslíků přináší na rozdíl od předcházející Neočekávané cesty rychlejší tempo, nové motivy oproti předloze, odpornější skřety i emancipovanou ženskou postavu.</b><br /><br />Je tomu přesně rok, kdy jsme dostali šanci se po téměř desetileté pauze vrátit spolu s režisérem Peter Jacksonem do Středozemě, tajuplné domoviny hobitů, trpaslíků, elfů, čarodějů, skřetů a dalších neuvěřitelných stvoření. Režisér úspěšné trilogie Pán Prstenů, jež je adaptací stejnojmenné předlohy mistra fantazie J.R.R. Tolkiena, se totiž rozhodl zfilmovat první z Tolkienových příběhů, jenž honbě za mocným prstenem předchází. Ačkoliv měl být Peter Jackson původně pouze producentem filmu svěřeného do rukou režiséra Guillerma del Torro (Faunův labyrint), během příprav se del Torro, především kvůli finančním neshodám s produkční společností MGM, rozhodl z projektu odejít a v titulkách figuruje už jen jako konzultant filmu. Režie se proto ujal právě Peter Jackson a navázal na své pojetí fantastického světa Středozemě. Také původní del Torrův záměr rozdělit Tolkienovu knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky na dvě části Jackson nakonec změnil a zpracoval ji do tří celovečerních filmů. Skladba vyprávění tak odpovídá předchozí trilogii – a vypadá to, že i stopáží si budou ve výsledku blízké, ačkoliv je Hobit značně útlejší knižní předlohou. Zatímco v prvním díle se režisér držel velmi striktně předlohy, a film se tak stal vleklým převyprávěním úvodní části knihy, ve Šmakově dračí poušti si dovolil větší svobodu a přidal motivy nad rámec knihy vycházející především z dodatků, které Tolkien připojil na konec Pána Prstenů.<br /><br /><div>
<b>Nebezpečí malé a velké</b></div>
<div>
V úvodní sekvenci se film velmi rychle vrací k setkání Gandalfa (Ian McKellen) s Thorinem Pavézou (Richard Armitage), které vedlo k formování výpravy k Osamělé hoře s cílem znovuzískání trpasličího království ze spárů draka Šmaka. Po tomto úvodu se již titulkem „o rok později“ vracíme k ústředním postavám, hobitovi Bilbo Pytlíkovi (Martin Freeman) a třinácti trpasličím bojovníkům, kteří jsou na své cestě pronásledováni krvelačnými skřety. Zpočátku je na cestě doprovází i Gandalf, který však znenadání poutníky opouští a nechává je čelit nástrahám v tajemném lese Mirkwood samotné. Odchodem čaroděje začíná oproti knižní předloze druhá linie příběhu, jež je popsána pouze v jednom z dodatků trilogie. Paralelně s výpravou čelící překážkám na své cestě k Osamělé hoře sledujeme Gandalfa, který se vydává k pevnosti Dol Guldur postavit se vzestupujícímu pánu zla. Zatímco putování skupiny, kterou sužuje pouze přání a odhodlání trpaslíků získat zpět své království, spád vyprávění udržuje, Gandalfova cesta tvoří protipól, tempo tlumí a otevírá téma nesrovnatelně většího nebezpečí, jež se dotýká celé Středozemě. <br /><br /><b>Hrdina malý a velký</b><br /><br />Na rozdíl od prvnímu dílu je Bilbo od počátku rovnocenným partnerem trpaslíků. Nestýská si už po pohodlí domova a je tím, kdo odvážně dostává skupinu z nesnází – ačkoliv více než z nalezené odvahy, sílí díky nalezenému mocnému kovu, jež si ho postupně omotává kolem prstu. Stává se tak oproti knižní předloze naprosto jednoznačným hrdinou. Tím se však kouzlo hobití postavy ztrácí a zůstává z ní pouze plochá, o jejíchž pocitech a myšlenkách se nedozvídáme téměř nic a jejíž osud nám je proto téměř lhostejný. Nerozvinuté charaktery postav jsou však problémem celého filmu. Ačkoliv sledujeme výpravu, která má před sebou obtížný úkol a dostává se do nesnází, film nenabízí možnost postavy poznat natolik, abychom se o ně báli a jejich dobrodružství s nimi prožívali. Většina z trpaslíků tak působí, jako by byla spíše do počtu.<br /><br />Kratší předloha scénáristům umožnila pracovat s příběhem svobodněji, což se v druhém díle projevilo především přidání dvou postav, které v knize nenajdeme. Jednou z nich je Legolas (Orlando Bloom), jehož přidání je nejen skvělý marketingový tah, ale podléhá také logice a mytologii Středozemě. Legolas opravdu pochází z Mirkwoodu, říše lesních elfů, a jeho je otcem je král elfů Thranduil, který se v předloze objevuje. Naopak zcela novou postavou je elfka jménem Tauriel (Evangeline Lilly), kterou tvůrci připsali, aby narušili Tolkienův výhradně mužský svět. Tauriel je neohroženou bojovnicí, která po boku Legolase pobíjí skřety, ale zároveň je také jedinou ženou, kolem které se tak začíná rozehrávat milostný trojúhelník. <br /><br />Šmakova dračí poušť přináší rozhodně zábavnější podívanou než předcházející Neočekávaná cesta, a tak doufejme, že pokud Středozemi zůstaneme věrni a rozhodneme se vrátit za Bilbem a trpasličí výpravou i napotřetí, vyplatí se to.<br /> </div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-83914624235882334242013-12-12T12:24:00.001-08:002013-12-12T12:44:43.036-08:00Recenze - Adéla Mrázová: Pátý Středozemský maraton<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Režisér Peter Jackson vstupuje po páté do stejné
řeky. V druhém dílu filmové trilogie s podtitulem </span><i style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Šmakova dračí poušť</i><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"> pokračuje v adaptaci románu britského
spisovatele J. R.R. Tolkiena </span><i style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Hobit</i><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">,
který slouží jako prolog k epickému dobrodružství trilogie </span><i style="font-family: 'Times New Roman', serif;">Pána prstenů</i><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;">. Nostalgická procházka po Středozemi pokračuje směrem
k Osamělé hoře s cílem získat poklad, vybojovat zpět království a v neposlední
řadě ohlídat zlo, aby nepohltilo Středozem.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt;">Na
délce nezáleží<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">Knihu <i>Hobit
aneb cesta tam a zase zpátky</i> z roku 1937 napsal Tolkien zhruba o pět dekád
dříve než jazykově i obsahově ambicióznější trilogii <i>Pán prstenů</i>. Peter Jackson, který si během pobytu ve Středozemi
vybudoval pozici předního režiséra Hollywoodu, na filmové plátno přenesl <span style="background: white;">knihy </span>v opačném pořadí. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">Zatímco zhruba tisícistránkovou knižní trilogii
prstenů režisér zúžil do tří dílů, útlá dvě stě padesáti stránková knížečka <i>Hobit</i> mu slouží jako předloha pro devět
hodin filmu. Ve své urputné snaze nevynechat v prvním dílu snad ani stránku a
zavděčit se každému trochou akce, poctivého hikingu a rodinného humoru
přetvořil <i>Neočekávanou cestu</i> v
nekonečné putování, u kterého se klíží víčka. V druhém dílu si ku prospěchu
věci spolu se scénáristickým týmem povolil opasek, přidal postavy a do popředí
nechal proniknout temnější atmosféru, pečlivěji budované napětí a důmyslnější
akci. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt;">Třináct
a půl chlapa<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">Trpaslíci, čaroděj a hobit tvoří poněkud nesourodou
skupinu, která se během prvního dílu stmelila a jednotlivci se navzájem začali
respektovat. Tentokrát se režisér mnohem více zaměřil na vedlejší epizody,
kterými si tvoří si půdu pro třetí, závěrečný díl celé trilogie. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">Značný důraz je kladen i na postupnou proměnu hobita
Bilba Pytlíka. Zatímco na začátku výpravy musela skupina naslouchat hobitímu
nářku po měkké posteli a kusu žvance, během putování k Osamělé hoře půlčík
zdrsněl a více se přiblížil postavám odvážných bojovníků. Intenzivněji je také
cítit rozpor mezi bezstarostností a postupné závislosti na ,,miláškovi" v
kapse, jehož temné síle Bilbo propadá. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="background: white; font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 8.5pt;">Do popředí vstupují také nové postavy z Jezerního města.
Prostřednictvím vedlejších epizod, lučištníka Barda (</span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">Luke Evans) a opilého starosty (Stephen Fry), děj
nabírá na tempu a Středozemské Benátky přinášejí mimo výrazné změny lokace i
lidský svět intrik, zášti, podvodů a politikaření. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">Silný mužský svět, který žene film kupředu, je
Tolkienovou doménou. Je však s podivem, že mimo vůdce trpasličí družiny </span><span style="background: white; font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 8.5pt;">Thorina Pavéza</span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">, je i po
skončení druhého dílu, tedy zhruba po pěti hodinách putování, stále obtížné od
sebe odlišit dvanáct trpaslíků, určit jejich charakter, natož se s nimi
identifikovat. Dokonce i sedm trpaslíků Sněhurky jsou jako jednotlivci
výraznější. Družina s chlupatýma nohama tak i tentokrát zůstává pouze komparzem
bojových scén. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt;">Zženštilé
kung-fu ušatého blondýna</span></b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;"> <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt;"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">Výhradně mužský svět je narušen přidáním postavy
lesní elfky Tauriel (Evangeline Lilly), která pocítí jisté sympatie k jednomu z
trpaslíků. Nedovolená láska mezi odlišnou rasou tak může vzdáleně připomínat
vztah Arwen a Aragorna z <i>Pána prstenů</i>,
tentokrát však s minimálním emocionálním dopadem. Tauriel je také jakýmsi
protipólem k povýšenému králi lesních elfů Thranduil, jehož povrchní zájem o
zbytek Středozemě po něm částečně zdědil i jeho syn Legolas. Blondýn ze ságy <i>Prstenů</i> se do děje dostane přes
scénáristickou iniciativu. Figuruje zde jako elegantní sbíječka na skřety,
která s ladností baletky předvádí jednu útočnou choreografii za druhou. Není
však vyloučeno, že jeho postava dostane alespoň nějaký rozměr v následujícím
dílu a mužský svět tak bude ohrožovat milostný trojúhelník. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="background: white; font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 8.5pt;"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="background: white; font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 8.5pt;">Drak, co tě umluví<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="background: white; font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 8.5pt;">Akce střídá akci a většina bojových scén je tentokrát
důmyslnější se snahou diváka překvapit, nikoli mu podstrčit bezúčelnou atrakci.
Vrcholem je pak scéna raftingu v sudech. Bitevní pole se přesune do
nepředvídatelných peřejí, které umožnují dynamický boj se skřety, jenž mají
tentokrát </span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">muskulaturu jako kdyby právě vyšli z fitka. V obou
dílech vyprávění graduje setkáním s tvory, kteří preferují život v ústraní. Tak
jako </span><span style="background: white; font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 8.5pt;">byla loni napjatě očekávána scéna s Glumem, je jím letos
entrée draka Šmaka. Zatímco komornímu hádankaření dominovala promyšlená
choreografie prostoru s pečlivě dávkovaným napětím, které netratilo na
intenzitě, hra na schovávanou s drakem, který místo ohně chrlí monolog,
postrádá sebemenší vzrušení.<u> </u><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt;">Pro
hrst dolarů <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-size: 10.5pt; mso-bidi-font-weight: bold;">Dnes je již jasné, že finanční úspěch prvního dílu<i> </i>(více jak miliarda dolarů) trilogii
predikuje přinejmenším dorovnání výdělků ságy <i>Prstenů</i>. Zda však Jackson naplní očekávání skalních fanoušků a
podaří se mu pevné základy sevřené v pozvolném putování vyeskalovat ve velké
finále, si budeme muset počkat do konce roku 2014.</span></div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-83791165057096339712013-12-12T12:21:00.001-08:002013-12-12T12:21:47.147-08:00Recenze - Jana Pfeiferová: Nový Hobit chce být Pánem prstenů <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Peter Jackson měl před sebou nelehký úkol. Po skepsi, kterou vyvolal jeho plán roztáhnout pohádkovou knížku Hobit aneb cesta tam a zase zpátky do tří celovečerních filmů, musel obhájit, že jeho nápad není jen pragmatický kalkul, jehož účelem je vydělat na divácích co nejvíce peněz. Obavy vyvstávali hlavně po uvedení prvního dílu Hobit: Neočekávaná cesta, u kterého recenzenti nešetřili slovy jako nuda nebo rozvleklost. Prostřední část trilogie je na tom o poznání lépe.<br /><br />Režisér Peter Jackson, který má na kontě oskarově oceněnou trilogii Pán prstenů na motivy knih J. R. R. Tolkiena, se pustil do knižní předlohy, která příběhu o zničení mocného prstenu předchází. Jedná se o příběh malého hobita Bilba Pytlíka, který se vydá na nebezpečnou výpravu a partou hromotluckých trpaslíků, aby porazili strašlivého draka Šmaka. Už základní dějová linie naznačuje, že se nejedná o komplexní fantasy ságu, jakou je Pán prstenů. Knižní Hobit je spíše roztomilá pohádka, ve které nechybí dobrotivý čaroděj Gandalf, zlý drak Šmak, vznešení elfové a odporní skřeti – koneckonců i pojmenování úhlavního záporáka implikuje, že nás autor nechce zase tolik strašit. Zatímco Tolkien postupoval chronologicky – nejdříve napsal Hobita, ve kterém se komplexní svět Středozemě teprve získává obrysy, a až poté rozvinul v Pánovi prstenů provázaný fikční svět Středozemě, u filmu je to naopak. Jackson vytvořil ve svých velkofilmech epický svět plný velkých bitev a temných a strašlivých protivníků. Diváci tedy chtějí návrat tohoto magického velkolepého světa, na který byli zvyklí. Před režisérem tedy stálo rozhodnutí kam příběh směřovat – jestli složitý svět transformovat do pohádkové poetiky raného Tolkiena, nebo zachovat drsný styl, který vytvořil v Pánovi Prstenů. A Jackson druhým dílem definitivně ztvrdil, že se rozhodl pro druhou variantu. <div>
<br /></div>
<div>
Propracovaný mytologický svět Tolkiena slouží režisérovi jako půdorys, ve kterém sice pokračuje ve vyprávění o putování Bilba Pytlíka a jeho trpasličích společníků, zároveň v něm ale vytváří vlastní postavy, které Tolkienovi nenajdeme, a včleňuje epizody, které předznamenávají temnou budoucnost Středozemě – tedy přímo odkazuje na svět Pána prstenů. A režisérovi s to v celku daří – mytologie světa zůstává zachována, nové postavy neruší příběh a paralelní linie, ve které se Gandalf vydává za Nekromantem (budoucí Sauron) přispívá k dynamice filmu.<br /><br />Druhý díl začíná přesně tam, kde první skončil. Sledujeme putování Bilba s trpaslíky Temným hvozdem, ve kterém číhají obří pavouci a sliční elfové. Dostaneme se s trpaslíky přes tajemné jezero v sudech plných ryb až k Osamělé hoře – Šmakově dračí sluji. Strhující tempo, ve kterém se střídá jedna atrakce za druhou, vás nenechá chvíli v klidu – oproti prvnímu dílu je to výrazný rozdíl, režisér dobře věděl, kolik potenciálu se mu nabízí, když první díl bude jen úvodním. Všem peripetiím, které trpaslíci na cestě zažívají, dominuje malý hobit Bilbo Pytlík, kterému neschází důvtip a hlavně malý prstýnek, který získal prvním díle. Prsten, který se v Pánovi prstenů stane předmětem moci, je v Hobitovy jen celkem neškodnou kouzelnou rekvizitou, díky níž se Bilbovi vždy jen o fous podaří uniknout smrti. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Martin Freeman vytvořil v roli Bilba roztomile lidského hobita – scény, jako ta, ve které hobit nervózně přešlapuje před Šmačím doupětem příjemně doplňuje všudypřítomné akční souboje. Navíc se nabízí srovnání s Frodem z Pána prstenů, který byl na rozdíl od sympatického Bilba zoufale nezábavný a ufňukaný. Paralelně sledujeme ještě pouť Gandalfa za Nekromantem, protože všichni tuší, že je „něco ve vzduchu“ a milostný trojúhelník, který je kompletně připsaný Jacksonem. Většinu elfích scén tvoří akrobatické výkony krásné Tauriel (Evangeline Lilly) a Legolase (Orlando Bloom, známý už z Pána prstenů) při zabíjení skřetů, ale ve chvíli kdy začne vrhat Legolas na Tauriel zamilované pohledy a elfka se může přetrhnout, aby zachránila trpaslíka Kiliho, působí celá elfí linie vykonstruovaně a až moc podbízivě.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Celý děj nám tak nenápadně podsouvá, že jde vlastně o takového druhého Pána prstenů. V příběhu se objevuje putování hlavních hrdinů s jasně daným cílem, láska mezi elfem a postavou jiné rasy – dají se proto se také očekávat trable s neelfím nápadníkem. Do schématu zapadá i Thorin Pavéza, který byl se dal interpretovat jako nový Aragorn, a v neposlední řadě drak Šmak, který převzal po Sauronovi hlavní roli záporáka. Jackson se tedy snaží pod záminkou Hobita vytvořit nového Pána <br />prstenů a daří se mu to celkem přesvědčivě, občas ale zapomíná, že není druhý Tolkien.</div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-79415975458259716562013-12-12T12:17:00.000-08:002013-12-12T12:17:05.518-08:00Recenze - Jakub Jiřiště: Hobit na správné stezce, či stále na rozcestí?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<b>Dobrodružná výprava Bilbo Pytlíka a smečky trpaslíků za drakem Šmakem a kamenem umožňujícím světovládu po roce navazuje na dočasnou tečku. Ospravedlní nedostatky prvního dílu a poskytne konečně zážitek z plnohodnotného filmu?</b><br /><br />Netrpělivé očekávání Šmakovy dračí pouště se dá bez nadsázky přirovnat ke Glumovi, lačně požadujícímu odpověď na obtížnou hádanku. Proč? Ze stop, které za sebou zanechala (N)eočekávaná cesta hobita Bilba nebylo až dosud možné prokazatelně vyčíst, zdali jen bloudí ve zrádném kruhu tvůrčího pragmatismu a nostalgických stínů původní trilogie Pán prstenů, či cílevědomě směřují vpřed. Snímek spíše nerozhodně přešlapoval mezi ironií a patosem a Jacksonem vložené bojové scény připomínaly časovou hlušinu. Hlavní diskuze se ovšem nakonec rozvinuly kolem samotného způsobu vypravování. Přísně lineární řetězení událostí působilo utahaným dojmem, a to nejen kvůli nedostatku filmařské vynalézavosti. Hlavní podíl viny v tomto ohledu nese rozdělení poměrně útlé knihy do tří dílů, jímž se filmové převyprávění zápletky přiblížilo spíše rozpohybované ilustraci až úzkostlivě doprovázející každičkou stranu Tolkienovy knihy. Neočekáváná cesta se tak na ploše bezmála tří hodin musela spokojit s nevděčnou rolí předimenzované expozice s cílem uvést do děje množství postav (včetně starých známých z Pána prstenů), seznámit nové diváky s reáliemi Středozemě a uspokojivě započít celou řadu motivů a motivací. <br /><br />Šmakově dračí poušti se naopak daří zbavit se přílišných ohledů a daleko více energie věnovat tvůrčímu rozletu a přitažlivé obrazotvornosti. Neohrožení poutníci sice překonávají řetězec překážek na cestě k Osamělé hoře, v níž nesmírné trpasličí poklady stráží bedlivé oko draka Šmaka, ale příčinná síť, do níž jsou jednotlivé epizody postupně vkládány, je přeci jen s každým dalším nebezpečím pevnější. Přesto vyprávění nadále zastává roli citově nezaujatého průvodce po příběhových situacích. Při překonávání překážek spoléháme stále na Bilbův důvtip a očekáváme nápaditá řešení, zatímco faktor nejistoty a napětí je téměř potlačen. Nebezpečné situace nakonec netouží po ničem jiném, než posloužit jako dechberoucí atrakce, v nichž fyzický prožitek a zcizující vstupy zábavných nápadů hrají daleko důležitější roli než hlubší zaujetí. <br /><br /><b>Zběsilá jízda Středozemí</b><br /><br />Celý děj Hobita vlastně vzbuzuje pocit neustálého vytrhávání z rozvíjejícího se děje: družina dobrodruhů prochází dosud nespatřenými lokacemi Středozemě, z nichž každá je samostatnou vizuální kapitolou (temný les plný zákeřných klamů jako vystřižený z fantazií Tima Burtona, dickensovsky melancholická nálada Jezerního města kdysi těžícího z blahodárného stínu zlatonosné hory, jenž s příchodem draka notně potemněl) a každá navíc přináší zcela odlišný typ zážitku. Putování nakaženým lesem i v dvojrozměrné projekci přenáší fyzickou malátnost a závrať, krkolomná jízda v sudech po divoké řece získává vkládanými souboji se skřety na závratném tempu a velkolepé dračí finále využívá pro zběsilou akci prostředí starobylých dolů natolik dechberoucím způsobem, že Indianu Jonesovi nezbývá nic než zahodit svůj klobouk. Už z tohoto popisu několika vrcholných zážitků lze vytušit, že trojrozměrná projekce je oproti minulému dílu zcela opodstatněná. Pro mě jako diváka 2D verze zavdává silný důvod k tomu, užít si Šmakovu dračí poušť i napodruhé, zatímco u prvního dílu mě tato možnost ani nenapadla.<br /><br />Naopak hlubší vazby a vztahy mezi postavami, které by bezprostředně napojovaly ústřední výpravu na vedlejší motivy probouzející se temné síly, bohužel stále chybí. Jacksonem vložený milostný trojúhelník jen vycpává mezery mezi mnohem zajímavějšími ději vytrhanými stránkami té nejčervenější knihovny a jediný slibný náznak trýznivého dilematu z rodu Frodova těžkého břemene souvisí s mocenskými tužbami obestírajícími vůdce trpaslíků Thorina. Nejednoznačnost jeho skutečné motivace ve spojení s mrazivým proroctvím draka slibuje principiální konflikt přímo uvnitř skupiny hlavních postav i jeho odraz v rozhodujícím boji mezi silami dobra a zla. Jenže opět až příště…<br /><br />I Šmakova dračí poušť nakonec stále trochu přešlapuje na místě. Větévky zdrženlivě se košatícího štěpu zatím nejsou schopny vytvořit jednolitou korunu komplexního příběhu, v němž by „privátní“ příběh uspokojivě přecházel do dějinné perspektivy. Oproti prvnímu dílu však zůstává tato stagnace umně zakryta: děj se pohybuje vpřed závratným tempem, nadmíru uspokojuje naše vjemy a díky výše zmíněné síti příčin a důsledků nakonec vytváří skutečný dějový oblouk. Strhující finální vyklenutí v trpasličích slujích dotváří konečně dojem plnohodnotného filmového díla a slibně započaté zárodky mnohonásobného konfliktu dávají naději, že třetí díl bude nejen dějově ale i co se týče působivosti nejblíže zatím neohroženě vládnoucímu Pánovi prstenů. </div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-68550604998561981762013-12-12T04:23:00.002-08:002013-12-12T04:23:15.648-08:00Recenze - Sandra Hezinová: (ZNOVU) OBJEVOVÁNÍ TEMNÝCH ZÁKOUTÍ STŘEDOZEMĚ <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Premiéra druhého dílu Hobita, který nese název Šmakova dračí poušť, je nepochybně událostí zimní sezóny. Filmové zpracování příběhu vyprávějícího o dobrodružné cestě Bilbo Pytlíka (Martin Freeman) přitom můžeme najít v 70. letech, kdy na motivy knihy vznikl v produkci americké společnosti Rankin/Bass animovaný snímek. Své hrané verze se však román britského spisovatele J. R. R. Tolkiena dočkal až v loňském roce a to rovnou v blockbusterovém hávu.<br /><br /> Režie se i tentokrát ujal novozélandský režisér Peter Jackson, který již v minulosti zfilmoval oscary ověnčenou trilogii Pán Prstenů, které Hobit časově předchází. Otázka, naváže-li Hobit, kterého Jackson odvážně rozdělil do tří částí, na ve své době rekordní úspěšnost tzv. LOTRa, se tudíž stala před zcela ústřední. Přestože však celosvětově výnosy úvodního dílů s názvem Neočekávaná cesta dosáhly částky jednoho biliónu dolarů, dílo bylo jak Tolkienovými fanoušky, tak dobovým tiskem přijato se značnými rozpaky. Kritika se zaměřovala především na četná, dramaturgicky hluchá místa či vizuálně podbízivý a uměle působící styl snímku. Podařilo se tedy Hobitovi tentokrát více přiblížit kvalitám Pána prstenů?<br /><br /> <br /><br />Na půli cesty<br /><br />Stejně jako u první trilogie, i v Hobitovi tvoří putování výpravné skupiny a boj dobra se zlem ústřední motivy vyprávění. Dramatický potenciál událostí je zde však podstatně nižší. Ačkoli Hobit: Cesta tam a zase zpět směřuje k velké závěrečné bitvě – souboji s drakem Šmakem, který střeží poklad Osamělé hory – příběh je o poznání klidnější. Knižní předloha je daleko pohádkovější, obsahuje méně postav i epických bojů. Hrdinové příběhu jsou navíc méně komplikovaní a jejich vnitřní pohnutky lépe čitelné. Zatímco v případě Pána prstenů vznikaly spory již mezi samotnými členy výpravy, v kolektivu tvořeného třinácti trpaslíky, čarodějem Gandalfem (Ian McKellen) a Bilbem vznikají nedorozumění jen zřídka. To lze odůvodnit jak leností a dobromyslností převažujícího počtu trpaslíků, tak i zjevnou nesobeckostí zúčastněných. Snaha získat zpět ztracené trpasličí království Erebor je totiž něčím, co soupeřivost u postav nevyvolává a motivuje je naopak k týmové spolupráci. Odolávali-li členové společenstva touze přivlastnit si mocný prsten, který mají za cíl pro dobro obyvatel Středozemě zničit, soudržnost družiny není v Hobitovi vnitřně ohrožena. <br /><br />O existenci prstenu, který Bilbo v prvním díle při setkání s Glumem získává, nemají kromě Gandalfa postavy ostatně téměř potuchy. Ačkoli téma vlivu prstenu na jeho vlastníka ve Šmakově dračí poušti znovu vystupuje do popředí, zůstává pouze na úrovni dílčího motivu. Prodělával-li protagonista Pán prstenů hobit Frodo Pytlík radikální charakterovou proměnu, Bilbo se od prvního dílu nikterak nemění. Na rozdíl od Froda, který se neustále dostává do konfliktu se sebou samým, se Bilbo cítí být okolnostmi téměř netknutý. Už jenom tím, že po většinu času netuší, jakou úlohu má nakonec sehrát, zůstává ze skupiny trochu vystrnaděn. Sice se po několika dílčích bojích stává statečnějším a začíná si uvědomovat důležitost výpravy, zůstává poměrně zpátečnickou, pasivní postavou. V tuto chvíli tudíž nezbývá než očekávat, jakým vývojem komicky vystupující hrdina ve finální části projde. <br /><br />Druhý díl Hobita je nicméně i tak znatelně dynamičtější. Už jenom tím, že se vyprávění nemusí soustředit na úvodní představování jednotlivých postav, získávají akční scény daleko více prostoru. Dřívější hutné dialogové pasáže střídají výrazněji rytmičtější sekvence soubojů s novými protivníky. Nejednou si tak divák při sledování boje družiny buď s obřími pavouky v Temném hvozdu, nedůvěřivými elfy či s vytrvalou skupinou skřetů vzpomene na propracované bojové sekvence Pána prstenů. Větší spád má snímek i díky postupně rozvíjeným dějových linií, mezi nimiž vyprávění v krizových momentech v závěru přechází. V centru pozornosti tak již nestojí jen putování skupiny, ale i dodatečně přidaný milostný trojúhelník mezi rusovlasou elfkou Tauriel, Legolasem a trpaslíkem Kilim. Toporné romantické pasáže však dávají znát, nakolik si odporují s Tolkienovou narativní strategií.<br /><br /> <br /><br /> <br /><br />I když se zlo v druhém dílu stává anonymnější a pomalu natahuje své prsty do Středozemě, nevzbuzuje ještě tolik strachu, jako Sauronovo oko z Pána prstenů. I když je kupříkladu Šmak po většinu času také neviditelnou hrozbou, jeho autorita je poněkud vratká. Druhý díl s divákovým očekáváním bohužel ještě nepracuje do té míry, jak to specificky od začátku dokázala předchozí filmová trilogie. Stejně jako hrdiny příběhu čeká nejdůležitější souboj, i poslední díl se tak bude muset o uznání fanoušků teprve poprat. Hobit: Šmakova dračí poušť totiž pořád zůstává na půli cesty za tím stát se uspokojivým filmovým přepisem.</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-90267230436671502842013-12-12T03:10:00.002-08:002013-12-12T03:10:38.215-08:00Recenze - Jana Čížkovská: Západ slunce nad Středozemí, dračí plameny a touha po bohatství<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
„Myslím, že jsme unikli tomu nejhoršímu, “ poznamená Bilbo Pytlík na konci prvního dílu filmové trilogie Hobit, Neočekávané cesty. Ale zdaleka tomu tak není... Druhý díl, který právě přichází do českých i světových kin s podtitulem Šmakova dračí poušť diváky přesvědčí, že po velmi vlažném úvodu kouzelná Středozem potemněla, síly zla se shlukují a chystají k fatálnímu útoku. Šmakova dračí poušť zpracovává prostřední část románu J.R.R.Tolkiena, Hobit aneb cesta tam a zase zpátky a je zjevným úvodem k monumentální válce pěti armád, která by měla následovat v závěru trilogie. Ústřední postava, odvážný hobit Bilbo Pytlík putuje se skupinou trpaslíků vedenou Thorinem Pavézou a čarodějem Gandalfem Šedým k Osamělé hoře, pod kterou se ukrývá zlatem překypující trpasličí království Erebor. Cesta není snadná, skupina je pronásledována krvelačnými skřety, padne do lepkavých sítí lidožravých (nebo lépe hobitožravých) obřích pavouků a ani záchrana v podobě lesních elfů není záchranou, nýbrž cestou do zajetí. Osamělá hora se svým pokladem zdá jako nedosažitelný cíl, ale houževnatí trpaslíci a jeden chlupatý hobit budí dojem, že pro jejich malé nožky není nic nedosažitelné a při závěrečném souboji s obřím drakem je jejich odhodlání mnohem silnější, než neprobodnutelná plazí kůže. Diváka sledování Hobita nicméně uvádí do zvláštní situace. Šmakova dračí poušť počítá s určitou znalostí světa Středozemě a předchozích událostí a souvislostí, ať již získanou z Tolkienova románu nebo Jacksonovy adaptace. Vyprávění je touto skutečností velmi ovlivněno. Od samotného úvodu, který navazuje na předchozí díl, po závěrečný cliffhanger budí dojem pomyslného dračího drápu podaného třetímu, závěrečnému dílu. Možné divácké očekávání dramatické dějové katarze se nenaplní, což je na jednu stranu pochopitelné, na druhou stranu ale i částečně frustrující.<br />
<br />
Krasavec s lukem a elfka léčitelka<br />
<br />
Režisér Peter Jackson nabízí ve Šmakově dračí poušti velice funkční (a dobře ozkoušenou) směs spektakulárních záběru, dynamických bojových scén i situačního humoru. Postavy jasně směřují ke svému cíli a na rozdíl od ospalého prvního dílu se tempo velice zrychlilo. Oproti Neočekávané cestě se ale Šmakova dračí poušť více odklání od své předlohy. Zcela přidaná a bez opory v Tolkienově díle je postava emancipované lesní elfky Tauriel (Evangeline Lilly). Mimo to, že plní místo postrádaného ženského elementu v ději, aby mohla v příběhu vzniknout i milostná linie, funguje i jako značně prvoplánový deus ex machina. Svojí přesnou muškou likviduje skřety po tuctech a je schopná zachránit život umírajícího trpaslíka za pomoci lesních bylin, když už se situace zdá bezvýchodná. V řadách lesních elfů je i další posun oproti předloze, Jackson se rozhodl do děje zapojit i postavu Legolase, který se u Tolkiena objevuje až v rámci trilogie Pán prstenů. Je čistě spekulativní, jaké důvody vedly k vytvoření a převedení těchto dvou postav. Může to být vysoká popularita postavy Orlanda Blooma a tedy čistě komerční záměr nebo velmi prozaické vytvoření milostného trojúhelníku, které by na Jacksonův film mohlo přilákat širší spektrum publika. V každém případě dějová linie lesních elfů budí nejvíce dojem umělé výplně v místech, kdy by samotný výsek z románové předlohy nemusel vystačit na tak obrovský rozsah, jakým je 161 minut. <br />
<br />
Hobit a 13 nesmrtelných trpaslíků<br />
<br />
Značná část pozornosti, zcela v souladu s marketingovou strategií filmu, ale také vývojem předlohy, je směřována k hlavním ztělesněním zla. Nekromancerovi, ale především k hamižnému draku Šmakovi, největšímu drakovi Středozemi, který má na svědomí krádež trpasličího království a pokladu. V souvislosti se Šmakem je zajímavé téma fyzické nedotknutelnosti, které se táhne celým filmem. Zatímco v Pánovi prstenů byla smrt hlavních postav neustále přítomným zdrojem napětí a zásadním bodem ve vývoji psychologie postav, v Hobitovi jako by všechny hlavní postavy odporovaly přírodním zákonům a jejich přežití představovalo jednu z diváckých jistot. Což ale vede k tomu, že se z dramatické akční sekvence napětí částečně vytratí a zůstane jen, mnohdy až komická, přehlídka akrobacie. Vzniklá částečně z respektu k dětské povaze předlohy, částečně spíše extrémním natahováním a snahou vytěžit maximum z každého aspektu příběhu.<br />
<br />
I přes svou jasně komerční povahu, ale Hobit představuje fantastický vizuální spektákl. Ten je umocněn využitím nejnovějších filmových technologií a především natáčením v 48 snímcích za sekundu v kombinaci s technologiemi 3D a 4XD, které umožňují až viscerální zážitek z dračích plamenů a skřetího smradu. A v kombinaci s nimi je pravděpodobné, že divák dramaturgické nedostatky ani nepostřehne a nechá se Hobitem unést do země kouzel.</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-2650533311259311972013-12-12T01:35:00.000-08:002013-12-12T12:34:13.015-08:00Recenze - Kryštof Bartoš: Druhá porce Eintopfu chutná lépe<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i style="text-align: left;"><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Hobit: Neočekávaná cesta</span></i><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%; text-align: left;"> byl pro mě, stejně jako pro mnoho
dalších fanoušků, zklamáním. Přemrštěná stopáž, atmosféra, která původnímu LOtRu
nesahá ani po kotníky a celé to vypadá trochu jako počítačová hra. O znesvěcení
majestátu velikého J. R. R. ani nemluvě. Na film <i>Hobit: Šmakova dračí poušť </i>jsem tudíž šel s pocitem, že si to
sice nemůžu nechat ujít, ale pravděpodobně budu odcházet s očima bolavýma
od vší té digitální nádhery, a s mírně nadzvednutou žlučí. Byl jsem příjemně
překvapen. <i>Šmak</i> totiž <i>Neočekávanou cestu</i> předčí prakticky ve
všech ohledech, i když je to zase to stejné – efektní mišmaš, který o mnoho víc
než špičkový vizuál nenabídne. Takže vám radím: do kina na to běžte, ale dejte
si předtím raději brko. A před „jízdou na soudku“ vyběhněte rychle ještě na
jedno.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: 12pt; line-height: 115%; text-align: left;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Řekněme si
to na rovinu, ať se nám to líbí nebo ne – scénáristé (kterých bylo tolik, kolik
hobitů ve Společenstvu) si nekladli za cíl „pouhé“ převyprávění literární
předlohy. S dějem původního <i>Hobita</i>
nakládají velmi volně tak, aby odpovídal Jacksonově epické představě bitvy o
Středozem. Bylo by ale unfair je pořád dokola jen obviňovat, že nectí předlohu,
zvlášť když je to tentokrát vlastně dost dobrá zábava. Hned v první scéně se
na vteřinu mihne sám Peter Jackson jako obyvatel Hůrky, který s dryáčnickým
výrazem ukusuje mrkev. Možná je to jen vtip, možná se nám režisér snaží
naznačit, jak máme celou hobití trilogii vnímat – jako spektakulární hříčku,
kterou si radno prostě užít a nebrat příliš vážně…<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Důležitější
však je, že hned první záběry nastolují atmosféru, která v prvním <i>Hobitovi</i> nebyla ani v náznaku. Tak
nějak to zase je stará dobrá Středozemě ze <i>Společenstva
prstenu</i>. Vehikl se rychle rozjíždí a neodbytný pocit z <i>Neočekávané cesty</i>, totiž že nám tu někdo
maže hodně málo másla na hodně velký krajíc, se nedostavuje. Nádherný vizuál
umožňuje těšit se na každou další lokaci či akci a například atmosféra Temného
hvozdu je opravdu hutná a není samoúčelná. Scénáristická ekvilibristika se drží
v přijatelných mezích, nejsou tu žádné rádoby dojemné scény. První
polovina filmu je špičkový blockbuster a má skutečně spád, který nedovolí odvrátit
oči od plátna. Jenže velká většina děje
je odvyprávěna během hodiny a půl, načež tempo uvadá a začíná se vařit
z vody, s pomocí několika vedlejších dějových linií. Asi nejslabší
z těchto bočních příběhů je uměle naroubovaná milostná linie. Řeči filmových
kritiků o tom, že postava Tauriel je plochá, vyvrátí jeden pohled na ňadra
Evangeline Lilly, ale stejně – ve filmech se buď šuká, nebo válčí, nebo oboje.
Ve filmech ze Středozemě by se mělo jenom válčit. Chceme-li vidět lásku, budeme
se dívat na jiné filmy. Díl viny nesou i další elfové – Thranduil a jeho syn
Legolas. Charismatem se nevyrovnají ani Azogovi Znesvětiteli s jeho
nýtovaným pobočníkem, člověka prostě nechají totálně chladným. Chladným naopak
nenechá setkání Gandalfa s --- prozrazovat nebudu, snad stačí říct, že druhý <i>Hobit</i> mě v něčem i překvapil, a
Gandalfův příběh považuji za nepoměrně zdařilejší, než ten Taurielin. K závěru
děj opět nabírá na obrátkách až k ukázkovému cliffhangeru na konci, na
který bude spousta lidí nadávat, ale mně připadal roztomilý. Scénář je nabitější
než v expoziční <i>Neočekávané cestě </i>a
je v něm spousta skvělých nápadů, ale pořád není vyvážený. Asi to bude
tím, že jsou pod něj podepsáni hned čtyři autoři, z nichž někteří by si
měli podrobně prostudovat <i>Příběhy pejska
a kočičky</i>, aby propříště věděli, že všeho moc škodí. No dobře, tvůrci
nechtěli natočit věrnou adaptaci Tolkiena, to se dá respektovat. Ale za co ten
krásný archetypální příběh vyměnili? Za – s odpuštěním - slátaninu, na
které se každému bude něco líbit, ale každého na ní bude něco srát? Proč?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Z tvorby
Petera Jacksona mám pocit, že ho čím dál méně zajímá obsah a čím dál víc ujíždí
na technologiích a vizuální stránce věci. A jsou to právě technologie, kvůli
kterým <i>Hobit</i> především stojí za
vidění. Kamera a kvalita obrazu jsou úžasné. Někdy je to až infantilní, ale
pořád úžasné. Na rozdíl od <i>Neočekávané
cesty</i> jsem neměl problém s přehledností obrazu, a to ani
v nejzběsilejších scénách. Chvílemi je ale vlastně úplně jedno, co se děje,
stačí se kochat Středozemí, která ještě nikdy nebyla takhle krásná. Velký podíl
na tom mají také fantastické lokace, Nový Zéland nepřestane být Novým Zélandem,
ani když jsme jej takhle už čtyřikrát viděli. Ten, který přistoupil na pravidla
Jacksonovy hry, se zkrátka těší, jak bude vypadat Meddědův brloh, Temný hvozd,
nebo Thranduilovy síně, stejně jako na to, co neuvěřitelně přehnaného (a právě
proto zábavného) se semele v příští akční scéně. Ani jedním není zklamán. I akce je, především v první polovině
filmu, přehlednější a vypadá více jako film a méně jako videohra.<i> </i>Družina
trpaslíků navíc funguje v bitevních scénách <i>Šmaka</i> jako různorodá, ale vyvážená parta, kde každý má své místo a
styl boje, a je skutečně zábavné ji na plátně sledovat. Toto platí především
pro nádherně přemrštěnou a technologicky revoluční „jízdu na soudku“, která mi
svou absurditou připomněla radost z násilí v klasických slapstick
comedies. Nedá se však říct, že by byl technologický potenciál ve filmu využitý
naplno. Třeba závěrečná bitevní scéna s drakem je přehledná jak politická
situace v Nigérii a opakuje mnohokrát viděné.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nedokážu si
představit, jak moc se teď Peter Jackson asi směje tomu, čím nás to krmí a jak
mu to všichni žerem. Rád bych věděl, jestli tuší, jak moc sám sebe vykrádá.
Jenže si nemůžu pomoct, vlastně mě to hrozně baví. <i>Hobit: Šmakova dračí poušť </i>je jako dort pejska a kočičky. Na
jednotlivých ingrediencích si pochutnáte. Z jejich kombinace a množství
vás možná rozbolí břicho.<o:p></o:p></span></div>
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-46402057509278143412013-12-12T01:33:00.003-08:002013-12-12T01:33:32.674-08:00Recenze - Filip Klouda: S drakem Šmakem se do Středozemě vrátila kvalita<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Tento čtvrtek vstupuje do českých kin druhý díl trilogie o Hobitovi, tentokrát s podtitulem Šmakova dračí poušť. Režisér Peter Jackson, který stojí už za legendární fantasy trilogií Pán prstenů, tak navazuje na loňskou Neočekávanou cestu a pokračuje ve vyprávění epického příběhu Bilba Pytlíka. Ten se ve společnosti třinácti trpaslíků a starého čaroděje Gandalfa pokouší znovudobýt trpasličí království Erebor. Podtitul filmu odkazuje na jednoho z nejznámějších záporáků universa knih J. R. R. Tolkiena, draka Šmaka. Druhý díl mapuje cestu Bilbovi družiny přes tajemný les Temný hvozd až k Osamělé hoře, kde by na ně měl čekat právě Šmak (Benedict Cumberbatch, známý z BBC verze Sherlocka). <br /><br />Pro fanoušky knihy je zcela jistě dobrou zprávou, že na druhém díle se tolik neprojevuje kontroverzní rozhodnutí rozšířit původně dvoudílného Hobita o třetí díl. Děj má výrazně větší spád než v případě prvního dílu a i přes mohutnou, takřka tříhodinovou stopáž dokázal Peter Jackson odvyprávět druhou kapitolu Hobití trilogie tak dramatickým způsobem, že se vás nuda zmocní jen minimálně. Dvojka je o mnoho akčnější a vygradovanější, ale i tak se mnozí diváci nebudou moci zbavit dojmu, že mohlo z filmu s klidem zmizet alespoň patnáct minut.<br /><br />Zrychlení příběhu má však za následek zmenšení pozornosti na titulního hobita Bilba (Martin Freeman), jehož vtipné eskapády úplně vymizely a kromě výborné finální konfrontace s drakem Šmakem mu Jackson nedává prostor skutečně zazářit. To samé platí i o zbytku družiny. Čaroděj Gandalf (Ian McKellen) se objeví zhruba ve třech scénách a ani suverénní trpaslík Thorin Pavéza (Richard Armitage) nemá mnoho času se předvést. Druhý Hobit je o mnoho týmovější záležitostí, kdy Jackson v každé důležité scéně představí (staro)novou postavu a odvádí tak pozornost od ústřední družiny. <br /><br />Tímto způsobem se vrátí například elf Legolas (Orlando Bloom), jehož důležitost pro příběh je však v podstatě nulová a zaujme nanejvýš svými typickými kreacemi s lukem, a to hned v několika akčních scénách. Úplně novou postavou je pak elfka Tauriel (Evangeline Lilly, českým divákům známá ze Ztracených), jíž naopak scénáristé připsali romantickou linku s jedním z trpaslíků. Akční scény a romantická linka jsou tak dva vyprávěcí prvky, na které Peter Jackson v druhém díle Hobita nejvíce spoléhá. <br /><br />Trpasličí humor z prvního dílu se objevuje jen ve stopovém množství, nahrazuje ho velký důraz na digitálně velkolepou a nádherně natočenou akcí. Jejím vrcholem je absurdně zábavná honička na sudech, kde Jackson naplno zužitkuje návrat akrobatických elfů (oproti pomalým trpaslíkům příjemná změna) a zároveň svůj talent na natočení naprosto přehledné a strhující akční scény. Z tohoto úhlu strhne i finální konfrontace s drakem Šmakem, které však ubírá na síle především počítačová umělost okolního prostředí. Všechny akční scény sice vznikaly výhradně v počítači, u přírodní honičky v sudech se však Jacksonovi povedlo lépe zamaskovat digitální původ scény. Je to nepochybný vrchol filmu, zvlášť když se při jejím tvoření ještě Jackson až neobyčejně piplal s kamerou. Výsledkem je jedna z nejlepších velkolepých akčních sekvencí letošního roku. <br /><br />Horší je to s romantickou linkou mezi elfkou Tauriel a trpaslíkem Kilim. Nejen, že v celém filmu působí velmi zbytečným dojmem, zároveň však i odvádí pozornost od velkého finále v Osamělé hoře. Těsně před ním se děj začíná tříštit a díky trochu nešikovnému střihu jeden moment nedýcháte napětím z honičky mezi Bilbem a Šmakem, aby Jackson následně prostřihl do cukrkandlové romantické scény mezi Tauriel a Killim. Jackson si na sebe tříštěním vyprávění upletl bič a Hobit tak v momentu velké gradace zbytečně ztrácí na síle. <br /><br />I přes jistá zaváhání ve vyprávění a gradaci je ale Šmakova dračí poušť velkým krokem vpřed oproti Neočekávané cestě, a to především v budování a rekreování atmosféry mystické Středozemě. Zatímco první díl až moc spoléhal na to, že diváci budou omámeni z toho, že se po téměř deseti letech opět vrátili do filmové Středozemě, dvojka na podobný efekt nespoléhá. Naopak, pomocí lepší výpravy a zručnější režie Petera Jacksona si vytváří vlastní atmosféru temné fantasy, která netěží z divákovy nostalgie nad původní trilogií Pána prstenů. Kulisy působí živěji, hudba příliš nerecykluje známé motivy a i díky tomu působí Středozem znovu jako hmatatelné, organické místo. Oproti ospalé a trochu do sebe zahleděné jedničce je Šmakova dračí poušť vlastně až neočekávaně živý film. <br /><br />VERDIKT:<br /><br />Hobit: Šmakova dračí poušť je výborným pokračováním, jež strhne svou aurou temné fantasy, skvěle natočenými akčními scénami a poutavě vyprávěným příběhem, jehož sílu nepotlačí ani lehce přepálená dvou a tři čtvrtě hodinová délka.<br /><br />Hodnocení: 80% <br /><br /> <br /><br /> <br /><br /> </div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-44337525233426645722013-12-12T01:29:00.004-08:002013-12-12T01:29:48.651-08:00Recenze - Martin Šrajer: Čekání na draka<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNoSpacing">
<b>První díl hobití
trilogie byl pozvolným uvedením do rozsáhlého světa J. R. R. Tolkiena. Pokračování
pojal Peter Jackson jako potemnělou akční jízdu od jedné velkolepé atrakce k
další. Daní za živější vyprávění, která se představováním hrdinů a objasňováním
jejich motivací dlouho nezdržuje, je ovšem příběhová neohraničenost a
lhostejnost vůči postavám.</b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
Přestože kritici přijali <i>Hobita: Neočekávanou cestu</i>, loňský návrat Petera Jacksona do
Středozemě, vlažně, diváci projevili o úvodní část trojdílného dobrodružství hobita
Bilba Pytlíka mimořádný zájem. Díky celosvětovým tržbám přes miliardu dolarů se
film vyšplhal do druhé desítky komerčně nejúspěšnějších titulů historie. Zda mu
na horních příčkách žebříčku bude dělat společnost pokračování nazvané <i>Hobit: Šmakova dračí poušť</i>, by mělo
začít vysvítat počínaje 12. prosincem, kdy si film odbyde premiéru v řadě
zemí včetně České republiky. </div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
Pravděpodobnost diváckého nezájmu každopádně není vysoká
s ohledem na silnou fanouškovskou základnu a současnou popularitu fantasy
žánru, jehož komerční potenciál pro Hollywood před dvanácti lety znovuobjevil
právě Jackson s <i>Pánem prstenů</i>. Jeho
děj <i>Hobit</i> předjímá a zároveň na něj
navazuje vizuálně. Nákladná výprava a spektakulárními záběry novozélandské
krajiny nás nenechávají na pochybách, že Jacksonův štáb využil každý
z téměř šesti set milionů dolarů, jež hobití filmy doposud spolkly. </div>
<div class="MsoNoSpacing">
</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b>Z nebezpečí do
nebezpečí<o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
Prolog snímku, zachycující první setkání čaroděje
Gandalfa a vůdce trpaslíků Thorina Pavézy, si tým scenáristů vypůjčil z Výpravy
k Ereboru, jedné z kapitol Tolkienových Nedokončených příběhů. Teprve po tomto
stvrzení Jacksonovy snahy využít hobití filmy k rozšíření středozemské mytologie
nad rámec Hobita a Pána prstenů, se vracíme do okamžiku, v němž jsme Bilba a
třináct trpaslíků posledně opustili. </div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
Cesta družiny za znovudobytím ztraceného trpasličího
království Erebor, které si přisvojil obávaný drak Šmak, pokračuje skrze Temný
hvozd obývaný hrdými elfy i obřími pavouky. Na vyprávění historek u ohně,
muzikální vsuvky a umývání nádobí (tři důvody rozpačitého přijetí <i>Neočekávané cesty</i>) tentokrát nezbývá
čas. Dobrodruhům je stále v patách horda skřetů vedených pomstychtivým Azogem a
příliš vřelého přijetí se jim nedostane ani od elfů, jejichž izolacionistická
reakce na hrozbu šířící se Středozemí prozrazuje, že Tolkienovi byla při psaní
knihy ve druhé polovině 30. let inspirací také mezinárodní politická situace. </div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
Kdo reprezentuje který národ Středozemě a nakolik se ho
bude týkat válka, k níž se schyluje, však ve výsledku není příliš
důležité. Film si zachovává epizodickou vyprávěcí strukturu prvního dílu. Postavy
postupují od jednoho úkolu k dalšímu, získávají nové zkušenosti a stávají se
způsobilejšími k finálnímu střetu s všemocným nepřítelem. Narážky na blížící se
pohromu při zvolené dějové výstavbě především odvádějí pozornost od odpovědi na
otázku, s jak mocným soupeřem se hrdinové utkají, a projeví-li při tom dost
důvtipu, aby jej přelstili. <i>Šmakova dračí
poušť</i> kvůli tomu zpětně působí jako dvouhodinové čekání na draka.</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
Dlouhé akční sekvence, které Šmakovu nástupu na scénu
předcházejí, naštěstí nejsou pouze samoúčelnými atrakcemi, jimiž by Jackson
dával průchod své zálibě v dětinském humoru a ohyzdných stvořeních. Střet s pavouky nebo sjíždění divoké vody v
dřevěných sudech, připomínající akční finále Spielbergova <i>Tintina</i>, slouží ve druhém plánu k dokreslování povah postav
již známých, případně k uvádění postav nových. Zejména během akcí je
patrná Bilbova postupující proměna ze zpohodlnělého hobita v plnohodnotného
hrdinu, který dokáže stát na vlastních nohou a společně s trpaslíky překonávat
své konstituční předurčení tváří tvář mnohem větším nepřátelům. </div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<b>Mnoho povyku pro…?<o:p></o:p></b></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
S Bilbovým sebevědomí zároveň roste jeho nezdravá
zaujatost jistým drobným zlatým objektem, neopomenutelným můstkem mezi hobitími
filmy a <i>Pánem prstenů</i>. Zatímco napříč
prvním filmem byl prohlubován primárně motiv stesku za opuštěným domovem,
v pokračování se dostává do popředí (sebe)destruktivní chamtivost Bilba i
dalších postav, například starosty Jezerního města, kterého ze všeho nejvíc
děsí slovo demokracie.</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
Lze předpokládat, že sympatie diváků budou ve vyprávění
zabydleném ziskuchtivými a malichernými muži směřovat k jediné silné
ženské postavě, k nesobecké elfí bojovnici Tauriel. Ta byla tvůrci vymyšlená
speciálně pro účely filmu a ani znalci předlohy tak nemohou tušit, jakým směrem
se její osud bude ubírat. Příběh s odhadnutelným vývojem tím získává na dynamice
a emocionální naléhavosti. Tauriel je zároveň jednou z nemnoha nových tváří,
které ze scény nemizí bezprostředně poté, co poslouží potřebám vyprávění. Prostor
a čas na charakterovou drobnokresbu si filmaři ke smůle méně významných postav
šetří do posledního aktu.</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
S péčí napsanou a na plátně dostatečně dlouho přítomnou
postavou je až Šmak, který by díky své šarmantní zvrácenosti a zálibě v
poslouchání vlastního hlasu hravě zapadnul mezi pestrou sbírku bondovských
padouchů. Konfrontace s ním, ač Peterem Jacksonem znamenitě napsaná a vygradovaná
a Benedictem Cumberbatchem neméně zdařile namluvená, však vyznívá do prázdna.
Namísto toho, aby došlo k rozuzlení alespoň některé z dějových linií, končí <i>Šmakova dračí poušť</i> další komplikací.
Tento vzorový cliffhanger by diváka seriálu jistě navnadil na další epizodu,
ale diváka filmu, obávám se, hlavně rozhořčí. Na dokončení pomyslné načaté věty
si totiž budeme muset počkat celý rok.</div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<div class="MsoNoSpacing">
Třebaže je <i>Šmakova
dračí poušť</i> ve srovnání s <i>Neočekávanou
cestou</i> dynamičtěji vyprávěná a nabízí dospělejší obsah, stále zůstává
pouhým příslibem něčeho opravdu ohromujícího. Tak snad příště. </div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<br />
</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-67637017909717651552013-12-08T14:31:00.000-08:002013-12-08T05:31:24.831-08:00První úkol - preview<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAaFYQb6tlYdpW0kQDrbxXp7U1wjqLcqHM1DjeolVFOXCZ3_JwJGEFvJp1Ne85j3NRL8ly27tFGKMw-yr_XqXpyD7lSA0IrPRygNIwTHaONEJ6Coujfe5gyHyMd3kGYMUii08TXrLzHHuN/s1600/tamanna-hd-the-hobbit-desolation-of-smaug-release-date-84663.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="112" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAaFYQb6tlYdpW0kQDrbxXp7U1wjqLcqHM1DjeolVFOXCZ3_JwJGEFvJp1Ne85j3NRL8ly27tFGKMw-yr_XqXpyD7lSA0IrPRygNIwTHaONEJ6Coujfe5gyHyMd3kGYMUii08TXrLzHHuN/s200/tamanna-hd-the-hobbit-desolation-of-smaug-release-date-84663.jpg" width="200" /></a></div>
Před prvním, úvodním setkáním (které se koná v pondělí 9. prosince) si účastníci šmačího modulu zkoušejí napsat preview. Brutálně jsem omezila délku textu - maximálně 800 znaků. Odevzdávka je stanovena nejpozději na neděli (pokud možno ne o půlnoci :-)). Dívejte se na výsledky, které průběžně aktualizuji podle toho, jak mi přicházejí mailem...<br />
<br />
Alena Prokopová</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-14166825527292259512013-12-08T13:31:00.000-08:002013-12-08T13:31:47.364-08:00Preview - Filip Klouda<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Po roce se opět vracíme do Středozemě, kde budeme svědky pokračování dramatické cesty Bilba Pytlíka za znovudobytím trpasličího království Erebor. Kromě starých známých z prvního dílu však diváky čeká i návrat Legolase (Orlando Bloom) a první větší představení ústředního záporáka trilogie, draka Šmaka, jemuž propůjčila hlas současná superstar britského filmu, Benedict Cumberbatch. Jako v případě minulého dílu budou mít diváci možnost zhlédnout film ve 3D, se zvukovým systémem Dolby ATMOS, v revolučním zobrazení 48 snímků za vteřinu a nově i ve čtyřrozměrném kině 4DX. Za kameru se pochopitelně vrací Peter Jackson a většina fanoušků série je zvědavá, jak se na kvalitě druhého dílu projeví kontroverzní rozhodnutí rozšířit původně dvoudílnou sérii ještě o třetí díl. První ohlasy však hovoří o výraznější napínavější a ucelenější podívané, než byla Neočekávaná cesta. Šmakova dračí poušť vstupuje do našich kin již 12. prosince.</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7859630278328532938.post-20394264927748222672013-12-08T11:14:00.000-08:002013-12-08T11:14:12.004-08:00Preview - Kryštof Bartoš<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Nejen skalní fanoušky J. R. R. Tolkiena jistě potěší zpráva, že už 12. prosince zamíří i do českých kin druhý díl Hobita s podtitulem Šmakova dračí poušť. Režisér Peter Jackson (Pán prstenů, King Kong) v něm bude pokračovat v nastoleném trendu – spektakulární, našlapaným vizuálem nabité dobrodružství „pro celou rodinu“, kde se postavy a reálie z původního pohádkového Hobita mísí s těmi ze Silmarillionu a celého tolkienovského univerza. Ve filmu se tak kromě Bilba Pytlíka a dalších již známých postav setkáte například s elfy Legolasem a Tauriel či s Bardem Lučištníkem. Společně se pokusí doputovat k Osamělé hoře, porazit draka Šmaka a obnovit trpasličí království Erebor. Jackson však sleduje také neshody tří zúčastněných stran – trpaslíků, elfů a lidí, přičemž se nevyhne ani tomu, co je podle mnohých jeho hlavní předností – zobrazení čistého zla, nejen v podobě Šmaka, ale také skřetů a probouzejícího se Saurona…</div>
Alenkahttp://www.blogger.com/profile/01840226387339389857noreply@blogger.com1